II.ÚS 1141/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, směřující proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 10. 2022 č. j. 19 Nt 2901/2022-7 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2023 č. j. 3 To 341/2022-16, za účasti Okresního soudu v Novém Jičíně a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho základní právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovateli byl v roce 2020 usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně nařízen výkon původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Stěžovatel se neúčastnil veřejného zasedání, kde se o dané věci rozhodovalo, neboť se nacházel jako uprchlý ve Španělsku (byl však samozřejmě zastoupen advokátem). Po zatčení a návratu do České republiky požádal o obnovu řízení o přeměně s argumentem, že o něm nevěděl - pokud by byl s konáním seznámen, býval by se dostavil a vysvětlil, že výkon nepodmíněného trestu není nutný. Okresní soud v Novém Jičíně návrh na obnovu řízení napadeným usnesením zamítl. Dovodil, že obnova řízení není přípustná proti rozhodnutí vydanému ve vykonávacím řízení (srov. a contrario výčet v § 277 trestního řádu). Ke stížnosti stěžovatele Krajský soud v Ostravě sice usnesení prvostupňového soudu zrušil, učinil tak ale ryze z formálních důvodů kvůli chybějícím údajům ve výroku. Obsahově se ztotožnil se závěry Okresního soudu v Novém Jičíně a návrh na povolení obnovy opětovně zamítl.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

4. Stěžovatel s nadepsanými usneseními obecných soudů nesouhlasí. Tvrdí, že v době rozhodování o přeměně pobýval legálně ve Španělsku se známou adresou pobytu, o čemž má svědčit i tehdy vydaný evropský zatýkací rozkaz, který tyto údaje obsahoval. Přesto ho Okresní soud v Novém Jičíně o konaném veřejném zasedání neinformoval a vedl řízení jako proti uprchlému. Tím, že se stěžovatel nemohl před soudy (v původním řízení) sám hájit, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Jestliže poté obecné soudy zamítly jeho návrh s odkazem na nepřípustnost obnovy řízení v případě vykonávacího řízení, postupovaly podle něj přespříliš formalisticky.

5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, ve vztahu k usnesení stížnostního soudu je přípustná a k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný. K přezkumu usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ovšem Ústavní soud příslušný není, neboť jej v celém rozsahu zrušil již Krajský soud v Ostravě a není tudíž ani teoreticky možné jej zrušit podruhé. V této části proto byla ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

6. Ústavní soud dále posoudil zbylý obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato část představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud v projednávaném případě takový zásah neshledal.

8. Jak plyne z výše poskytnuté rekapitulace, obecné soudy zamítly návrh stěžovatele na obnovu řízení pro nepřípustnost, neboť řízení přeměňující podmíněný trest v nepodmíněný nepatří podle § 277 trestního řádu k druhům řízení, u kterých připadá obnova řízení vůbec v úvahu. Ústavní soud nesdílí stěžovatelův pohled považující tento právní názor za přehnaně formalistický. Obecné soudy jsou naopak povinny postupovat v souladu se zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy) a nemohou tudíž svévolně rozšiřovat okruh případů, u kterých je obnova řízení trestním řádem připuštěna.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že nemá proti postupu stížnostního soudu ústavněprávních výhrad. Ústavní stížnost proto v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2023 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu