II.ÚS 1146/14
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Rozsudek soudu prvního stupně byl v době podání stížnosti stále v odvolacím řízení, které nebylo ještě rozhodnuto. Soud zdůraznil, že ústavní stížnost je přípustná až po vyčerpání všech jiných právních prostředků. Výsledkem je, že stěžovatel může podat novou stížnost po rozhodnutí odvolacího nebo dovolacího soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti M. J., t. č. Vazební věznice, Praha 614 - Ruzyně, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 2. 2014 sp. zn. 5 T 150/2013, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, označenou jako "stížnost pro porušení zákona", se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení shora označeného rozsudku vydaného v jeho trestní věci. Stěžovatel v ústavní stížnosti zmínil, že v jeho věci probíhá v současné době odvolací řízení u Městského soudu v Praze. Ústavní soud ověřil u vedoucí trestní kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 1, že stěžovatel podal proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná. V projednávané věci Ústavní soud nepřehlédl vadu ústavní stížnosti spočívající v absenci povinného právního zastoupení stěžovatele (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ale netrval na jejím odstranění, neboť z obsahu ústavní stížnosti bylo zjevné, že o ní nemůže být věcně rozhodováno. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů. Požadavek na vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva přitom znamená nejen jejich uplatnění, nýbrž i dosažení rozhodnutí o nich (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3898/12 ze dne 21. 2. 2013, dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Pokud stěžovatel napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, o kterém zatím nebylo rozhodnuto, nelze mít za to, že tím vyčerpal veškeré procesní prostředky, které měl k dispozici. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje. Pokud by s odvoláním neuspěl, má k dispozici ještě mimořádný opravný prostředek - dovolání, a pokud by i po rozhodnutí Nejvyššího soudu měl za to, že v řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva, nebrání mu toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti, zohledňující i průběh a výsledky odvolacího a dovolacího řízení (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3407/11 ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 3572/13 ze dne 19. 12. 2013). Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. dubna 2014 Milada Tomková, v. r. soudkyně zpravodajka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.