II.ÚS 1297/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Jitkou Páskovou, advokátkou, sídlem Jiráskova 18, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025 č. j. 24 Cdo 342/2025-611, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024 č. j. 18 Co 24/2024-579 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2023 č. j. 62 C 139/2017-552, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) B. B., 2) J. O. a 3) J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Je přesvědčen, že rozhodnutí zasáhla jeho zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel se žalobou proti dalším dědicům domáhal určení, že je dědicem ze zákona po zemřelém J. B. Stěžovatel, syn zůstavitele, návrh odůvodnil tvrzením, že závěť i listina o jeho vydědění (a dalších dvou dětí) jsou neplatné, protože zůstavitel při jejich sepsání nebyl pro duševní poruchu takového právního jednání schopen a že vedlejší účastnice 1), zůstavitelova manželka, je dědicky nezpůsobilá, neboť se dopustila zavrženíhodného činu proti poslední vůli tím, že zůstavitele pohrůžkami přiměla tyto listiny sepsat. Jeho tvrzení podle něj dokládají zprávy o zdravotním stavu zůstavitele z roku 2016, z nichž vyplývá, že trpěl mimo jiné vaskulární demencí a paranoidně halucinatorními symptomy, což u něj vedlo k vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností.

3. Nalézací soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele na určení, že stěžovatel je dědicem ze zákona po zůstaviteli. K odvolání stěžovatele krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek nalézacího soudu potvrdil.

4. Nalézací soud zaměřil dokazování na zjištění ohledně zdravotního stavu zůstavitele v době sepisu obou dokumentů. K objasnění odborné otázky existence duševní poruchy soud zadal zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Z něho vyplynulo, že zůstavitel v den sepisu závěti a listiny o vydědění duševní poruchou netrpěl. Znalec výslovně vyloučil, že by diagnóza vaskulární demence s paranoidně halucinatorními symptomy a tranzitorně amentními stavy, popsaná v propouštěcí zprávě z nemocnice ze dne 26. 2. 2016, byla u zůstavitele přítomna v okamžiku sepisu závěti a listiny o vydědění z prosince 2015. Ze spisu ani zdravotnické dokumentace podle znalce nevyplývá, že by symptomy vaskulární demence, která v mírné formě nutně ani nemusí negativně ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti jednajícího, se u zůstavitele projevovaly již v prosinci 2015. Obecné soudy vyhodnotily provedené dokazování (vedle znaleckého posudku i svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy) a dospěly k závěru, že zůstavitel byl v době sepsání závěti a listiny o vydědění plně svéprávný, netrpěl žádnou duševní poruchou a jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly na takové úrovni, aby si byl schopen uvědomit smysl, obsah a podstatu svého právního jednání a posoudit jeho následky, a že je nesepsal pod pohrůžkou umístění v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Vzhledem k tomu, že skutkový stav nesvědčí závěru o neplatnosti závěti ani o závěru o dědické nezpůsobilosti manželky zůstavitele, nenastupuje po zůstaviteli zákonná dědická posloupnost. Soudy se proto nemohly zabývat otázkou existence důvodů pro vydědění, protože spor o dědické právo byl zjištěním platností závěti vyřešen.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání. Nejvyšší soud jej napadeným usnesení odmítl.

II. Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel tvrdí, že soudy svá rozhodnutí opřely převážně o závěry znaleckého posudku. S takovým postupem stěžovatel nesouhlasí. Upozorňuje na závěry znaleckého posudku MUDr. Ročka, který soudu předložil on. Pokud jeho závěrům soudy nepřisvědčily, měly zadat vypracování revizního znaleckého posudku k odstranění pochybností. K otázce, zda zůstavitel nebyl k sepisu listin donucen, stěžovatel navrhl výslech lékařky MUDr. Fidlerové. Ten však soud provedl až v roce 2023, tedy v době, kdy si již na případ zůstavitele nepamatovala. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že se s jeho námitkami ani s jeho důkazními návrhy dostatečně nevypořádaly. Připomíná, že soudní řízení trvalo více než osm let.

III. Posouzení Ústavním soudem

7. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Úkolem Ústavního soudu není hodnotit, zda obecné soudy rozhodly "správně", ale "jen" posoudit, zda jejich rozhodovací činnost naplnila zákonem stanovené požadavky a jejich postup respektoval zákonný procesní rámec. Ústavní soud je povolán reagovat teprve tehdy, je-li postupem obecných soudů zasaženo do základních práv či svobod tím, že soudy vybočí z rámce svého zákonného zmocnění.

8. Stěžovatel namítá především porušení práva na spravedlivý proces. Je přesvědčen, že soudy učinily skutková zjištění na základě neúplně provedeného dokazování. Ústavní soud tento jeho názor nesdílí. Především nalézací soud se důkladně zabýval okolnostmi, za nichž zůstavitel sepsal závěť a listinu o vydědění, a zaměřil se na stav zůstavitele po stránce fyzické i duševní.

9. Soudy se tedy správně zabývaly celkovými vazbami v širší rodině i situací, v niž se zůstavitel nacházel v době sepisu předmětných listin. Posudek znalce předložený stěžovatelem soud provedl jako listinný důkaz. V rozsudku podrobně vysvětlil, z jakých důvodů nepovažoval závěry znaleckého posudku vyžádaného soudem za zpochybněné. Nekonzistentnost a neurčitost znaleckého posudku předloženého stěžovatelem dle zjištění soudu nebylo možné odstranit výslechem znalce, neboť v mezidobí nabyl právní moci rozsudek, jímž byl tomuto znalci uložen zákaz výkonu znalecké činnosti.

10. Soudy provedly dokazování v dostatečném rozsahu, řádně odůvodnily, co a proč z provedeného dokazování vyvodily a z jakého důvodu další dokazování považují za nadbytečné. Svědecké výpovědi bývají v dědických věcech týkajících se citlivých rodinných vazeb tendenčně zabarveny. I s tímto vědomím obecné soudy provedené dokazování hodnotily a zaměřily se na věrohodnost svědků. Svěřenou státní moc tak uplatnily v případě, mezích a způsobem, který stanoví zákon (čl. 2 odst. 2 Listiny či čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR); nezasáhly tím do zaručených práv stěžovatele způsobem, který by vyžadoval zásah Ústavního soudu v podobě zrušení napadených rozhodnutí.

11. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu