II.ÚS 1298/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kotrbáčkem, LL.M., advokátem, sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 1. 4. 2026 č. j. 2 NZT 32/2025-362, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 28. 1. 2026 č. j. 2 VZV 11/2025-2559 a opatření Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru kriminality v kyberprostoru, ze dne 4. 12. 2025 č. j. NCOZ-6696-754/TČ-2025-412100-F, resp. proti jinému zásahu, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Policie ČR, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, resp. v rozsahu jiného zásahu zakázal pokračovat v porušování práva. Podle jeho názoru jejich vydáním došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv uvedených v čl. 2 odst. 2, čl. 36, čl. 39, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku a pokračující zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b) a c) tr. zákoníku.

3. V záhlaví specifikovaným opatřením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru kriminality v kyberprostoru (dále jen policie"), byla v dané věci přibrána znalecká kancelář ad hoc Netsearch s.r.o. k podání znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví forenzní blockchainová analýza, které není uvedeno v seznamu znaleckých oborů v příloze zákona o znalcích s odkazem na § 26 odst. 1, resp. odst. 4 zákona o znalcích, a z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická kybernetika, specializace analýza dat a zkoumání nosičů se zaměřením na výpočetní techniku s odkazem na § 26 odst. 1 písm. b) a c)zákona o znalcích.

4. Stěžovatel vznesl proti opatření námitky, a to k osobě znalce, proti odbornému zaměření znalce, podjatosti a proti formulaci otázek. Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci napadeným sdělením shledala námitky nedůvodnými.

5. Stěžovatel podal proti postupu státní zástupkyně podnět k výkonu dohledu. Nejvyšší státní zastupitelství v napadeném vyrozumění sdělilo, že v jejím postupu neshledalo pochybení.

II. Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že opatření policie o přibrání znalce ad hoc nerespektuje zákonné meze. Nesouhlasí se závěrem policie, že problematika kryptoměn a blockchainu představuje natolik specializovanou odbornost, že ji zapsaní znalci nemohou pokrýt. Poukazuje na vlastní zkušenost ze své dřívější trestní věci. V té byl stěžovatel pravomocně odsouzen na základě znaleckých posudků týkajících se kryptoměnových transakcí, které vypracovali znalci zapsaní v seznamu znalců v oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, tedy bez explicitní specializace na kryptoměny či blockchain. Konstrukt, podle kterého blockchainová analytika představuje samostatnou interdisciplinární odbornou oblast, nemá podle stěžovatele své opodstatnění a orgány činné v trestním řízení jej vytvářejí účelově. Materiální kritérium, na které odkazuje vrchní státní zastupitelství s odkazem na bod 39 nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1112/25, funguje opačně tak, že má rozšířit dosah znalecké způsobilosti zapsaných znalců i mimo přesné formální označení jejich oprávnění tehdy, kdy fakticky disponují potřebnou odborností. Mělo by tedy být aplikováno ve prospěch zapsaných znalců, a nikoli jako záminka pro vyloučení celé skupiny zapsaných znalců. Při následném přibrání znalce v oboru ekonomika navíc státní zástupkyně interpretovala uvedený nález ve prospěch širšího záběru zapsaného znalce.

7. Stěžovatel uvádí, že pro obor kriminalistika, odvětví kriminalistická kybernetika, je v seznamu znalců zapsáno celkem 13 subjektů, z toho 11 znaleckých ústavů. V oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, pak působí více než 100 aktivních znalců a znaleckých ústavů. Podle názoru stěžovatele policie neoslovila dostatečný počet zapsaných znalců a neopodstatněně přistoupila k přibrání znalce ad hoc. Skutečnost, že obhajoba znalce ad hoc přibrat nemůže, zakládá podle stěžovatele strukturální nerovnost.

8. Stěžovatel připomíná, že obchodní společnost Netsearch s.r.o. je dlouhodobě ekonomicky závislá na Ministerstvu vnitra ČR. Granty a zakázky od něj tvoří podstatný podíl jejích příjmů. Takový vztah podle názoru stěžovatele zakládá pochybnosti o nepodjatosti tohoto znalce.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda ústavní stížnost lze vůbec meritorně projednat. Již ve své předchozí judikatuře Ústavní soud uvedl (viz již např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2088/11 ze dne 4. 8. 2011), že opatření, jímž se přibírá do trestního řízení znalec či znalecký ústav, je neformálním úkonem, který se svým obsahem blíží rozhodnutí a proti němuž není přípustný opravný prostředek. Za procesní úkon, který je způsobilý zasáhnout do základních práv obviněného, podobně jako řada jiných procesních úkonů a opatření v rámci dokazování či zajištění osob a věcí, označil předně přibrání znalce k vyšetřování duševního stavu obviněného dle ustanovení § 116 odst. 1 tr. ř. (srov. Usnesení ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 1462/15). K této situaci se ostatně váže i usnesení sp. zn. IV. ÚS 1682/21, na které odkazuje stěžovatel.

10. Z ústavního vymezení postavení Ústavního soudu podle čl. 83 Ústavy je namístě dovodit, že ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení trestním přichází v úvahu pouze výjimečně. Objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení (a to i přibrání znalce a vyhodnocení jeho posudku) je součástí celého trestního řízení a Ústavnímu soudu přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zpravidla zabývat teprve po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků o ochraně práva podle trestního řádu. Zde postupuje Ústavní soud restriktivně při vědomí, že intenzita jeho zásahu musí odpovídat intenzitě namítané neústavnosti.

11. Z postavení a úlohy Ústavního soudu také plyne (čl. 83 Ústavy), že nemůže provádět materiální hodnocení a přezkoumávat důvodnost napadených opatření vydaných v trestním řízení. Může pouze kontrolovat, zda tato konkrétní opatření jsou v souladu se základními právy (obsaženými i v čl. 36 odst. 1 Listiny). Pouze v případě zjevného porušení kogentních ustanovení trestního řádu může Ústavní soud výjimečně dovodit, že konkrétní ústavní stížnost je důvodná, přičemž je vázán zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace svého zásahu (srov. usnesení ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1682/07).

12. K přezkumu opatření o přibrání znalce nebo znaleckého ústavu by tedy Ústavní soud mohl přistoupit jen v případě prima facie zjevného excesu, jehož výsledkem by takové opatření bylo (např. přibrání znalce ke zkoumání osoby nemající s projednávanou věcí nic společného). Opačný přístup, dovolující Ústavnímu soudu uvedené (a jim podobná) opatření pravidelně přezkoumávat, by totiž nepřijatelně činil z Ústavního soudu opravnou instanci v procesu provádění důkazů potřebných pro meritorní rozhodnutí obecného soudu. Připuštění takového vstupu Ústavního soudu do důkazního řízení by činilo trestní proces nejen těžkopádným a zdlouhavým, ale především by popřelo ústavní princip, dle něhož jen soud (a tím se rozumí soud obecný) rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (čl. 90 Ústavy, čl. 40 odst. 1 Listiny), což nutně implikuje též závěr, že právě obecný soud je ústavně oprávněn i povinen pro rozhodnutí o vině a trestu si obstarávat relevantní důkazy.

13. Podle § 105 odst. 3 tr. ř. lze proti osobě znalce vznést námitky z důvodu podjatosti, pro který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zvláštního zákona. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení. Jsou-li námitky uplatněny v opravném prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem, nebo podle jinak formulovaných otázek. V opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v opravném prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku.

14. V posuzovaném případě příslušné orgány činné v trestním řízení srozumitelně a racionálně zdůvodnily, proč je ke znaleckému zkoumání nutné přibrat znalce ad hoc, neboť nastaly zákonem předvídané výjimečné okolnosti podle § 26 odst. 1 zákona o znalcích. K vypracování znaleckého posudku za účelem analýzy kryptoměnových peněženek, blockchainových dat a trasování transakcí v probíhajícím trestním řízení je nutné mít odborné předpoklady a technické zázemí. Orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že požadované odvětví forenzní blockchainová analýza v seznamu znalců dosud nefiguruje a předmět zkoumání neodpovídá již existujícím znaleckým oborům. Potřebu zařazení takového odvětví přitom policie avizovala Ministerstvu spravedlnosti, které přislíbilo obsah vyrozumění v budoucnu zohlednit. Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci k námitkám stěžovatele popsala komunikaci policie s oslovenými znalci a znaleckými ústavy, z jejichž reakcí jednoznačně vyplývá, že buďto by nebyli schopni zadání splnit, neboť se analýzou blockchainu nezabývají, nejsou dostatečně vybaveni, nedisponují patřičnými oprávněními či jsou extrémně vytíženi.

15. Obecný údaj o tom, že obchodní společnost Netsearch s.r.o. čerpá prostředky z grantů a zakázek a podílí se na výzkumných projektech Ministerstva vnitra, nepředstavuje skutečnosti, které by bez dalšího nasvědčovaly její podjatosti. I podle sdělení státní zástupkyně v trestních řízeních běžně a zcela nestranně vystupují jako znalci organizační součásti policie či Kriminalistický ústav Ministerstva vnitra.

16. K odkazu na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1112/25, který se zmiňuje o tzv. materiálním kritériu odbornosti, lze dodat, že zásadním hlediskem zůstává, zda znalec disponuje odbornými znalostmi potřebnými k řešení konkrétního znaleckého úkolu. V odkazovaném nálezu byl znalec specialista odborně vybaven k řešení konkrétního znaleckého úkolu, který se přímo týkal jeho užšího odborného zaměření. Nebyly tedy splněny zákonné podmínky pro vypracování revizního znaleckého posudku z oboru, který příslušnou úzkou specializací nedisponoval. V nyní posuzované věci však zapsaní znalci na dotaz policie uvedli, že nejsou schopni zpracovat znalecký úkol, neboť k takovému posouzení nejsou personálně, technicky či kapacitně vybaveni. Přibrání znalce ad hoc v posuzované věci tak odkazovanému nálezu neodporuje.

17. Odkaz na jinou trestní věc stěžovatele a postup soudů při hodnocení tam provedených důkazů nemá pro nyní projednávanou věc žádnou relevanci. I z tvrzení stěžovatele je zřejmé, že skutkový děj v odkazované věci byl specifický a požadavky na zaměření znalce s ohledem na oblast otázek, které zdaleka přesahují znalosti laika, mohly být značně odlišné. Subjektivní úvahy stěžovatele o podobnosti obou jeho trestních věcí tak nejsou relevantní.

18. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, porušena nebyla, neboť postup orgánů činných v trestním řízení nijak nevybočuje ze zákonných mezi a neodporuje ani uvedené judikatuře. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrhu na přednostní projednání Ústavní soud vyhovělo fakticky. K navrhovanému spojení s jinými ústavními stížnostmi stěžovatele Ústavní soud neshledal podmínky.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. června 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu