II.ÚS 138/98
V PLATNOSTI- OS Písek 6 C 951/95
- ÚS II.ÚS 138/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podnět byl nepřípustný. Věc byla znovu vrácena nižšímu soudu k dalšímu řízení, což vylučuje příslušnost Ústavního soudu. Návrh na zrušení ustanovení zákona byl odmítnut jako součást nepřípustné stížnosti. Rozhodnutí nebylo založeno na výkladu právních předpisů, ale na procesních předpisech.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 138/98 USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti I. K., zastoupené JUDr. V. J., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 5 Co 2203/97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 6 C 951/95, a o návrh na zrušení ustanovení čl. II odst. 2 zák. č. 116/1994 Sb., t akt o Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. d), e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť jde o návrh k jehož projednání není ústavní soud příslušný a podaný návrh je nepřípustný. Dne 4. 5. 1998 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatelky, kterou se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, č. j. 5 Co 2203/97-56, a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 6 C 951/95. Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení čl. II odst. 2 zák. č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatelka se podáním z r. .1995 u místně a věcně příslušného soudu domáhala, aby firmě G., a. s. České Budějovice byla uložena povinnost uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání nemovitostí, a to domu č. p. 617, se staveb. pozemkem p. č. 595, domu č. p. 618 se staveb. pozemkem p. č. 613 a pozemku p. č. 425/3, v k. ú . M. zapsané na LV č. 101 u Kat. úřadu P. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 30 .4. 1997, sp. zn. 6 C 951/95, návrh zamítl. Proti zamítavému výroku podala navrhovatelka odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Odvolací soud svým rozsudkem ze dne 14. 1. 1998, č. j. 5 Co 2203/97-56, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na vyslovení přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že stěžovatelka splňuje podmínky oprávněné osoby ve smyslu § 3 odst.1 zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Restituční nárok opírá stěžovatelka o ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zák. č. 87/1991 Sb. a tvrdí, že znárodnění nárokovaného nemovitého majetku bylo provedeno v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Krajský soud dovodil, že odpůrce-G., a. s., není povinen uzavřít se stěžovatelkou navrhovanou dohodu na vydání nemovitostí, nebot' uložení této povinnosti neumožňuje soudu novela zák. č. 87/1991 Sb., provedená zák. č. 116/1994 Sb., a to čl. II. bod 2 cit. zákona. Z tohoto důvodu odvolací soud ani nezkoumal, zda navrhovatelka po věcné stránce naplňuje restituční nárok ve smyslu § 6 odst.1 písm. k) zák. č. 87/1991 Sb. Pokud se týká návrhu stěžovatelky na připuštění možnosti podat dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, krajský soud nesdílel názor stěžovatelky, že by v dané věci šlo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu § 239 odst. 1 o. s. ř, a proto tento návrh zamítl. V podané ústavní stížnosti navrhovatelka vytýká obecným soudům špatnou aplikaci zák. č. 116/1994 Sb., a tvrdí, že jak čl. I. tak i čl. II. odst. 2 zák. č. 116/1994 Sb. se na její osobu nevztahuje. Pokud se týká výkladu znění tohoto zákona je třeba 2 II.úS 138/98 podle názoru stěžovatelky vykládat dopad ustanovení čl. II. odst. 2 zák. č. 116/1994 Sb. v kontextu celého znění zák. č. 87/1991 Sb., a ostatních restitučních předpisů. Dne 17. 11. 1998 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 23 Cdo 589/98, kterým bylo rozhodnuto o dovolání stěžovatelky proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 5 Co 2203/97 tak, že dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a to včetně rozsudku soudu I. stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení. V dané věci se tedy nejedná o res judicata ve smyslu ustanovení § 72 odst.1 písm. a) ve vztahu k ustanovení § 72 odst.2, 4 a § 75 odst.1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V průběhu řízení o ústavní stížnosti byla věc ve smyslu rozsudku ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 23 Cdo 589/98 Nejvyšším soudem ČR znovu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podaná ústavní stížnost je tak podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná. V právní věci stěžovatelky tedy pokračuje po rozsudku Nejvyššího soudu ČR dosud pravomocně neskončené řízení před obecnými soudy a za této situace Ústavnímu soudu nepřísluší do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat. Vzhledem k tomu, že návrh na zrušení části zák. č. 116/1994 Sb., podaný spolu s ústavní stížností, sleduje výsledek řízení o ústavní stížnosti, bylo nutno tento návrh rovněž odmítnout. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 23. listopadu 1998
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.