II.ÚS 1445/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele K. Š., zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem, sídlem Zborovská 1023/21, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. března 2026 č. j. 1 KZN 396/2025-38 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, ze dne 25. února 2026 č. j. KRPA-302887-34/TČ-2025-000072, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 - Nusle, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán"), byla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložena trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit J. P. (zkráceně uvedeno) tím, že měl využít vysokého věku a špatného zdravotního stavu stěžovatele a přimět ho k podpisu pro něj nevýhodné kupní smlouvy jeho prodávaných nemovitostí uvedených ve výroku tohoto usnesení.

3. Stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") napadeným usnesením jako nedůvodnou zamítla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Po přezkoumání věci shledala, že ve věci nebyla naplněna skutková podstata (subjektivní stránka) trestného činu podvodu či jiného trestného činu. Zdůraznila, že v daném případě jde o spor, který má občanskoprávní základ, a že je nutno na věc primárně nahlížet z pohledu práva občanského.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že daná trestní věc byla odložena, aniž by orgány činné v trestním řízení měly jasné a spolehlivé důkazy, které by vyvracely jeho výpověď. Uvádí, že bez znaleckého ocenění předmětných nemovitostí, bez znaleckého posouzení jeho zdravotního a kognitivního stavu v rozhodné době a bez výslechu navržených osob nebylo možno ústavně konformně uzavřít, že ve věci není dáno ani podezření ze spáchání trestné činu a že věc má výlučně občanskoprávní charakter.

III. Přípustnost ústavní stížnosti

5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona.

6. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, v případech, kdy stěžovatel (jako poškozený) napadá rozhodnutí dozorového státního zástupce o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, je podle ustálené judikatury Ústavního soudu za účinný prostředek nápravy považován podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení ze dne 17. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 2480/23, usnesení ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. III. ÚS 2700/24, usnesení ze dne 13. 11. 2023 sp. zn. II. ÚS 2915/23, usnesení ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2843/21 aj.). Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti.

7. Z tohoto pohledu nabývá v nyní posuzované věci zásadního významu zjištění, že stěžovatel netvrdil ani neprokázal, že by před podáním ústavní stížnosti podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona o státním zastupitelství podal. Stěžovatel měl možnost přezkumu postupu státní zástupkyně městského státního zastupitelství v rámci instančního dohledu ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze. Této možnosti však podle informací obsažených v ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutích nevyužil.

8. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost stěžovatele nepřípustnou, proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. června 2026 Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj