II.ÚS 1456/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky TŘI PYRAMIDY s. r. o., se sídlem Palackého 5001/1, Jihlava, zastoupené JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Husova 1288/25, Jihlava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. března 2021, č. j. 2 Afs 222/2019-46 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2019, č. j. 30 Af 65/2017-85, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a ústavní stížnost

1. V ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka napadá shora označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně vydaná v řízení ve správním soudnictví, jehož předmětem se stal přezkum rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství ve věci uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně. Podle stěžovatelky rozhodnutím obecných soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práva a svobod ("Listina"), jakož i čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Ve správním řízení byla rozhodnutím žalovaného zamítnuta odvolání stěžovatelky a potvrzena prvostupňová rozhodnutí (platební výměry) Finančního úřadu pro Kraj Vysočina (dále jen "správce daně"): platební výměr ze dne 21. 3. 2017, č. j. 440769/17/2900-31471-712037, kterým byl stěžovatelce vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 3 672 000 Kč, a ze dne 21. 3. 2017, č. j. 440797/17/2900-31471-712037, kterým jí byl vyměřen odvod do Národního fondu ve výši 20 808 000 Kč. V obou případech správce daně vyměřil žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) (dále jen "zákon o rozpočtových pravidlech"), podle něhož odvod za porušení rozpočtové kázně činí v ostatních případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.

3. Odvod byl vyměřen v souvislosti s dotací na projekt "Výrobková a výrobně technologická inovace patentové plastbetonové střešní krytiny", poskytnutou na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o poskytnutí dotace ze dne 11. 2. 2010, č. j. 5149-09/4.1IN03-157/10/08200 (dále jen "rozhodnutí o poskytnutí dotace"). Správce daně identifikoval porušení podmínek poskytnutí této dotace, čímž mělo dojít k neoprávněnému použití prostředků jejich příjemcem dle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, a tím i k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

4. K odvodu, resp. jejich vyměření, došlo na základě zjištění správce daně, kterými byl zjednodušeně řečeno střet zájmů (jednatelé a společníci stěžovatelky byli členy hodnotící komise, další z členů hodnotící komise byl zaměstnancem stěžovatelky) a neodečtení příjmů generovaných projektem (fakturací prací pro společnost METAKON ve výši 15 940 000 Kč si stěžovatelka nechala uhradit původní náklady na výzkum a vývoj patentu).

5. Stěžovatelka se svou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně rozporovala střet zájmů a zpochybňovala postup správce daně. V řízení před správními soudy však nejprve Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, Nejvyšší správní soud pak následné kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu nevyhověl. Potvrdil obě rozhodnutí o stanovení odvodu jako věcně správná a založená na dostatečných důkazech. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že obě porušení rozpočtové kázně, kterých se stěžovatelka v projednávaném případě dopustila, byla správcem daně řádně, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Právní závěr správce daně o porušení rozpočtové kázně má rovněž oporu ve skutkovém stavu věci (všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z webu Nejvyššího správního soudu www.nssoud.cz, Ústavní soud proto na ně jen ve stručnosti odkazuje).

6. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka shrnula celkově nezákonný postup správce daně s tím, že absentuje tedy řádné odůvodnění údajného porušení rozpočtové kázně. Správní soudy pouze bez dalšího přejaly skutkovou verzi správních orgánů, která není ničím podložena. Správní soudy nadto tyto skutečnosti interpretovaly nesprávně a rozhodovaly přehnaně formalisticky. Zdůraznila, že částka dotace byla stěžovatelce uvolněna na základě státem konstatované správnosti postupu příjemce dotace, tj. subjekt odlišný od žalovaného. Účel a splnění podmínek ověřil poskytovatel dotace během své kontroly, na jejímž základě uvolnil poskytované dotační prostředky. Z tohoto důvodu nemohlo dojít k neoprávněnému použití peněžních prostředků. Teprve po uplynutí několika let byla správcem daně a Odvolacím finančním ředitelstvím vyslovena nesprávnost postupu stěžovatelky a jí předmětná dotace doměřena včetně stoprocentní sankce. Stěžovatelka podala vlastní výklad vytýkaného střetu zájmů a fakturaci prací, které údajně pokrývaly náklady na patentový vývoj, a vytkla správním orgánům nezákonný procesní postup správce daně, který jí zamezil dále vyvíjet podnikatelskou činnost. Dle stěžovatelky byl účel poskytnuté dotace beze zbytku splněn a správce daně nemá své právní závěry ničím podloženy. Stěžovatelka rovněž vytkla povšechné odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu a odkaz na to, že rozhodnutí obou stupňů správních orgánů tvoří jeden celek.

II. Posouzení Ústavním soudem

7. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a krajského soudu. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

8. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

9. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

10. Předně Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

11. Jinak řečeno, napadená rozhodnutí Ústavní soud posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody. Není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud totiž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Naproti tomu právě Nejvyšší správní soud je tím orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Při výkonu této pravomoci Nejvyšším správním soudem je přirozeně i tento orgán veřejné moci povinen interpretovat a aplikovat jednotlivá ustanovení podústavního práva v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod [srov. nález sp. zn. II. ÚS 369/01 ze dne 18. 12. 2002 (N 156/28 SbNU 401)]. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by aplikace podústavního práva v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo lze kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález sp. zn. IV. ÚS 239/03 ze dne 6. 11. 2003 (N 129/31 SbNU 159) a další]. K takovému zjištění však ve věci stěžovatelky Ústavní soud nedospěl.

12. Obsah stěžovatelčiny ústavní stížnosti však nepředstavuje nic jiného, než rozsáhlou pokračující polemiku s obecnými soudy. Z obsahu rozhodnutí kasačního soudu je zjevné, že se argumenty stěžovatelky dostatečně zabýval plně přezkoumatelným způsobem a námitky stěžovatelky svědčí spíše o neztotožnění se s právním názorem rozhodujících soudů. Odpovědi na veškeré stěžovatelkou přednesené otázky v ústavní stížnosti již byly stěžovatelce (k podané kasační stížnosti) spolehlivě osvětleny, obsah její ústavní stížnosti nyní představuje toliko polemiku se závěry správních soudů a opakování námitek již uplatněných v předchozím řízení. Tato polemika je však vedena v rovině práva podústavního a stěžovatelka nesprávně předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu. V kontextu výše vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529) nebo usnesení ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 247/16].

13. Stěžovatelka po Ústavním soudu de facto požaduje, aby se opětovně zabýval podklady správních rozhodnutí a posuzoval důkazy, tato role však Ústavnímu soudu, jak bylo výše uvedeno, nepřísluší. Střet zájmů mezi stěžovatelkou a osobami na ni napojenými se společnostmi METAKON a EREBUNI s. r. o., byl správními orgány řádně prokázán a tento postup byl správními soudy přezkoumán plně v intencích zákona. Bylo prokázáno, že společníci stěžovatelky měli přímý ekonomický zájem na výběru společnosti METAKON kvůli smluvním vztahům uzavřeným s touto společností v průběhu výběrového řízení předtím, než bylo ukončeno, přičemž stěžovatelka správním soudům (ani soudu Ústavnímu) nepřednesla žádné tvrzení či důkazy, které by byly s to tento závěr zvrátit. Stěžovatelka rovněž pochybila, když si nechala ze způsobilých výdajů projektu prostřednictvím vyfakturování subdodávek pro zhotovitele výrobní linky, společnost METAKON, proplatit dřívější náklady na výzkum a vývoj předcházející samotnému projektu. Závěry, které vedly k postihu stěžovatelky prostřednictvím platebních výměrů, jsou správními orgány dostatečně zdůvodněny a podloženy.

31. Ústavní soud dále nepovažoval ústavní stížností napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nedostatek odůvodnění. Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky účastníků je co do šíře odůvodnění vždy spjat s otázkou hledání míry. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení, případně za podmínek tomu přiměřeného kontextu lze akceptovat i odpovědi implicitní, což judikatura Ústavního soudu připouští [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2774/09 ze dne 18. 11. 2011 (odstavec 4), usnesení sp. zn. II. ÚS 609/10 ze dne 11. 3. 2010 (odstavec 5), usnesení sp. zn. II. ÚS 515/09 ze dne 7. 5. 2009 (odstavec 6)].

14. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, ani krajského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.

15. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. června 2021 Ludvík David v. r. předseda senátu