II.ÚS 1463/10
V PLATNOSTI- OS Cheb 1 T 82/2008
- KS Plzeň 8 To 231/2009
- NS 6 Tdo 47/2010
- ÚS II.ÚS 1463/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud se nezabýval výsledkem trestního řízení, ale pouze zda byly dodrženy ústavní zásady spravedlivého procesu. Stěžovatel opakoval námitky, které již byly vyřešeny nižšími soudy, a to nevedlo k přezkumu. Ústavní soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Hořice, Jungmannova 346, proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 3. 2009 sp. zn. 1 T 82/2008, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. 8 To 231/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 6 Tdo 47/2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 5. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Okresní soud v Chebu uznal stěžovatele vinným z trestného činu omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen "tr. zák.") a trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., a to jako zvláště nebezpečného recidivistu, a uložil mu úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Plzni zamítl jako nedůvodné. Nejvyšší soud pak dovolání odmítl. Podle stěžovatele došlo napadenými rozhodnutími k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"). Dále byl podle stěžovatele porušen princip presumpce neviny zaručený čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Podle stěžovatele došlo rovněž k porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy (práva stěžovatele dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě). Konečně stěžovatel napadá shora označená rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení jeho práva na osobní svobodu zaručeného čl. 8 odst. 1 Listiny. II. Na základě obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Chebu, který si Ústavní soud k jejímu posouzení vyžádal, dospěl Ústavní soud k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ústavní soud není součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě jen opakuje námitky, které již uplatnil před odvolacím a dovolacím soudem. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, tyto soudy se stěžovatelovými námitkami zabývaly a neshledaly je důvodnými. Vycházeje z výše uvedených zásad, neshledal Ústavní soud prostor k vlastnímu přezkumu a nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 3. srpna 2010 Jiří Nykodým předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.