II.ÚS 1467/16

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele Jiřího Bezděka, zastoupeného Mgr. Jakubem Kerestešim, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Vídeňská 546/55, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 7. 2015 č. j. 22 EXE 3818/2012-125 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 11. 2015 č. j. 40 Co 641/2015-143 takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2016 shora označená rozhodnutí obecných soudů s tím, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

2. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

3. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. 11. 2015, tedy za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a některé další zákony - mj. i zákon o Ústavním soudu.

4. Nyní účinná úprava (ne)přípustnosti ústavní stížnosti reaguje na koncepční změnu přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu. Předešlá konstrukce ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu mířila na dovolání podle dosavadního ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že byla opuštěna koncepce přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu, která byla založena na diformitě, skryté diformitě a judikatorním přesahu rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, došlo též ke změně podmínek přípustnosti ústavní stížnosti. Podle účinné právní úpravy musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to včetně mimořádného opravného prostředku - zde dovolání. Pokud tak neučiní, bude ústavní stížnost bez dalšího nepřípustná (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 404/2012 Sb., čl. III., bod 6).

5. V poučení vydaného usnesení odvolací soud výslovně uvádí, že proti němu je - při splnění dalších podmínek - dovolání přípustné. Podmínky přípustnosti podaného dovolání je dále oprávněn zkoumat pouze Nejvyšší soud. Ústavní soud není oprávněn přípustnost opravného prostředku jakkoliv posuzovat.

6. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve věci nevyčerpal všechny prostředky ochrany jeho práva, které mu právní řád poskytuje, a s ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti - zde spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání) - dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

7. O návrhu stěžovatele na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, posléze Ústavní soud nemohl rozhodnout jinak, resp. se jím dále nezabýval.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. října 2016 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj