II.ÚS 1481/20

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Miroslava Nováka, zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Čelákovicích, Stankovského 144, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2020 č. j. 30 Cdo 1652/2018-273, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2017 č. j. 30 Co 259/2017-245 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. března 2017, č. j. 22 C 243/2014-216, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností stěžovatel navrhl aby Ústavní soud vyslovil, že rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 2. 2020 č. j. 30 Cdo 1652/2018-273, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2017 č. j. 30 Co 259/2017-245 a s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2017 č. j. 22 C 243/2014-216 bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na ochranu vlastnictví, garantované článkem 11 Listiny a článkem 1 Dodatkového protokolu č. l k Úmluvě, bylo mu odňato právo na zákonného soudce, garantované článkem 38 odst. 1 Listiny, jakož i Listinou zaručené právo domáhat se náhrady škody nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu článku 36 odst. 3 Listiny a právo podle článku 82 odst. 2 Ústavy.

2. Dříve, než Ústavní soud mohl přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení dané zákonem o Ústavním soudu. Přitom zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

3. V dané věci stěžovatel napadl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2020 č. j. 30 Cdo 1652/2018-273, jímž byly v podstatných částech zrušeny předchozí rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 a věc byla naposled jmenovanému soudu vrácena k dalšímu řízení. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Podání ústavní stížnosti je možné až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. Z uvedeného též vyplývá, že Ústavní soud je oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných a konečných. Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení, srov. například usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006. O takový případ se přitom jedná i v projednávané věci - napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu totiž byly zrušeny předcházející rozsudky a věc byla vrácena k dalšímu řízení, které tudíž stále běží a napadená rozhodnutí nelze považovat za konečná.

4. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. června 2020 David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj