II.ÚS 1488/22
V PLATNOSTI- MS Praha 53 CO 25/2022-169
- ÚS II.ÚS 1488/22
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její podnět byl zjevně neopodstatněný. Soud se opřel o své stanovisko pléna, podle něhož bezplatné nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů bez předchozí žádosti nezakládá právo na náhradu nemajetkové újmy. Tento postup nebyl považován za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu. Soud tedy konstatoval, že stížnost nemá základ v ústavním právu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Martina Nováka, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 25/2022-169 ze dne 17. 3. 2022, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 6. 6. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, a to pro jeho rozpor s čl. 10 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti žalobou domáhal omluvy a zaplacení náhrady nemajetkové újmy (finančního zadostiučinění) ve výši 20 000 Kč za nesprávný úřední postup ve formě zveřejňování citlivých údajů stěžovatelky v Centrálním registru oznámení z důvodu jeho působení jako veřejného funkcionáře (v období do 31. 12. 2020). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 3. 11. 2021 č. j. 46 C 210/2020-127 žalobu zamítl a Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V posuzované věci jde o účinky nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. února 2020, kterým byl uplynutím dne 31. prosince 2020 zrušen § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (ve znění účinném od 30. června 2018). Rozhodnutí o ústavní stížnosti závisí na řešení otázky, zda má nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 za následek nesprávnost postupu Ministerstva spravedlnosti jako správce registru oznámení, které podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů v rozsahu stanoveném zrušenou zákonnou úpravou přede dnem vykonatelnosti tohoto nálezu umožnilo každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti; jinými slovy, zda šlo o nesprávný úřední postup tohoto ministerstva ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. Totožnou problematikou se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 ze dne 29. listopadu 2022, kterým byl překonán právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn.
IV. ÚS 579/22 ze dne
18. října 2022, a podle kterého samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. prosince 2020 způsobem podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Za dané situace Ústavní soud považuje za dostačující na odůvodnění citovaného stanoviska (které bylo přijato na návrh vzešlý z řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby, která byla zastoupena stejnou advokátkou jako stěžovatel v nynější věci) tímto odkázat a konstatovat, že s ohledem na jeho závěry je namístě ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. února 2023 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.