Ústavní soud · Usnesení

II.ÚS 1515/10

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2010-09-29 · odmítnuto pro neodstraněné vady · ECLI:CZ:US:2010:2.US.1515.10.1

  1. ÚS I.ÚS 3016/07
  2. KS Ostrava 9 Co 255/2010
  3. ÚS 9 Co 255/2010
  4. ÚS II.ÚS 1515/10

Citované zákony (1)

Rubrum

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 9 Co 255/2010, takto Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2010, se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). S ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, se přitom stěžovatel na Ústavní soud od roku 2004 obrátil již více než dvacetkrát, přičemž byl k odstranění totožné vady opakovaně vyzýván s poučením, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např. sp. zn. I. ÚS 3016/07, II. ÚS 1066/09, I. ÚS 2304/09, IV. ÚS 56/06, II. ÚS 256/06, II. ÚS 2521/07 a další). Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz usnesení I. ÚS 438/09), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho nového poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) tudíž Ústavní soud i v projednávané věci za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. září 2010 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.