II.ÚS 1520/07
V PLATNOSTI- MS Praha 14 Co 206/2007
- ÚS II.ÚS 1520/07
Ústavní soud odmítl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože byl považován za zjevně neopodstatněný. Stěžovatel opakovaně podával podobné stížnosti, přestože mu byla známa judikatura Ústavního soudu v těchto věcech. Soud se opřel o rozhodnutí pléna, které jednotně stanovilo, že uložení nákladů exekuce povinnému není porušením práva na rovnost ani vlastnictví. Zároveň bylo uvedeno, že exekutor má postavení soudce, avšak to neznamená zásah do soudcovské nezávislosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Romana Vytejčka, soudního exekutora se sídlem Praha 10, Hostivařská 1109, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem se sídlem Benešov, Hráského 406, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007 ve věci sp. zn. 14 Co 206/2007 a proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 2007 ve věci sp. zn. Nc 11886/2004, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svým návrhem domáhá vedle zrušení shora uvedených rozhodnutí toho, aby Ústavní soud vyslovil, že: "uložení povinnosti platit náklady exekuce povinnému v souvislosti se zastavením exekuce je porušením zásady rovnosti vyjádřené v čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně zásahem do práva exekutora vlastnit majetek garantovaného čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení soudce. Takovéto rozhodnutí je tedy zároveň zásahem do soudcovské nezávislosti zaručené čl. 82 odst. 1 Ústavy." Ústavní soud shledal, že stěžovatel podává opakovaně ústavní stížnosti v analogických věcech (např. sp. zn. II. ÚS 296/07, sp. zn. IV. ÚS 298/07, sp. zn. IV. ÚS 928/07, sp. zn. I. ÚS 927/07, či sp. zn. II. ÚS 1221/07), a to i přesto, že je mu známo, s jakým odůvodněním Ústavní soud obdobné ústavní stížnosti odmítl jako zjevně neopodstatněné. Je přitom zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí především se stanoviskem pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06, které sjednotilo judikaturu senátů Ústavního soudu. Za takové situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného obsahu, a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy, pokládá Ústavní soud za zcela postačující, aby bez dalšího odkázal např. právě na důvody uvedené v pravomocném usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007 ve věci sp. zn. II. ÚS 296/07, neboť jde o důvody konstantní, na nichž není nutno nic doplňovat ani měnit. Pouze na okraj Ústavní soud podotýká, že uvedené stanovisko pléna Ústavního soudu bylo přijato bez jakýchkoli odlišných stanovisek. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. října 2007 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.