II.ÚS 157/2000
V PLATNOSTI- KS Praha 26 Co 222/99
- ÚS II.ÚS 157/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem. Soud se domníval, že soudy dvou stupňů správně aplikovaly § 706 odst. 1 občanského zákoníku a neporušily práva stěžovatele zaručená Listinou. Stěžovatel neměl nárok na přechod nájmu, protože byl spoluvlastníkem jiného bytu. Rozhodnutí bylo považováno za zjevně neopodstatněné, protože závěry soudů byly evidentně správné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky, o ústavní stížnosti P. V., zast. JUDr. P. P., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Praze z 24.11.1999 sp. zn. 26 Co 222/99 a Okresního soudu Praha-západ z 8.12. 1998 sp. zn. 7 C 1860/97 za účasti Krajského soudu v Praze, nám. Kinských 5 a Okresního soudu Praha-západ, Karmelitská 19 jako účastníků řízení a Řízení letového provozu České republiky, státního podniku se sídlem v Praze 6, K letišti 1040/10, zast. JUDr. I. M., advokátkou, jako vedlejšího účastníka řízení ve věci žaloby na vyklizení bytu takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení rozsudků soudů dvou stupňů, jimiž mu byla uložena povinnost vyklidit byt, v němž zůstal bydlet po své zemřelé matce, a požádal o odklad vykonatelnosti těchto rozsudků do rozhodnutí Ústavního soudu. Uvedl, že obecné soudy nesprávnou aplikací § 706 odst. 1 občanského zákoníku porušily jeho práva zaručená čl. 36 , čl. 38, čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Předsedové příslušných senátů Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ ve svých vyjádřeních odkázali na odůvodnění rozsudků, vedlejší účastník uvedl, že napadená soudní rozhodnutí jsou správná a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. Z údajů stěžovatele a spisu Okresního soudu Praha-západ bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 8. prosince 1998 č.j. 7 C 1860/97-45 byla na návrh žalobce (v řízení před Ústavním soudem vedlejšího účastníka) žalovanému ( v řízení před Ústavním soudem stěžovateli) uložena povinnost vyklidit byt v I. podlaží domu čp. 285 ulice V. J., okres Praha-západ, o rozloze 1 kuchyň, 2 pokoje, předsíň s příslušenstvím - koupelnou, WC, spíží a sklepem a vyklizený jej předat žalobci do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Právo na bytovou náhradu nebylo žalovanému přiznáno. Rozsudkem Krajského soudu v Praze z 24. listopadu 1999 č.j. 26 Co 222/99-65 byl tento rozsudek potvrzen a právní moci nabyl 10. ledna 2000.Obecné soudy dospěly ke shodnému závěru, že žalovaný nesplňuje podmínku, kterou pro přechod nájmu bytu z jeho zemřelé matky na něho požaduje § 706 odst. 1 občanského zákoníku, protože má vlastní byt. Je totiž se svou bývalou manželkou spoluvlastníkem domu, který byl součástí jejich bývalého společného jmění. Jako spoluvlastník má nepochybné právo v tomto domě bydlet a na tomto jeho právu nic nemění skutečnost, že v domě bydlí jeho bývalá žena s druhem a dva zletilí synové s družkami. Podle názoru Ústavního soudu obecné soudy v řízení postupovaly způsobem, který stanoví zákon a v souladu s Ústavou interpretovaly a aplikovaly příslušné procesněprávní (občanský soudní řád) i hmotněprávní (občanský zákoník) normy a neporušily stěžovatelova práva zaručená ústavními zákony a mezinárodními smlouvami o lidských právech.To se týká nejen těch základních práv, na něž stěžovatel poukázal v návrhu, ale např. i práva na bydlení podle čl. 16 Evropské sociální charty. Tyto závěry se jeví natolik evidentní, že senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný. Důvodem k odmítnutí návrhu je však i okolnost, že byl podán po lhůtě, kterou pro jeho podání stanoví zákon. Podle § 72 odst. 2 zákona ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1)... . Ze spisu Okresního soudu Praha - západ bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Praze z 24.11.1999 č.j. 26 Co 222/99-65, jenž je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, neboť dovolání zde nebylo přípustné, byl stěžovatelovu právnímu zástupci doručen 10. ledna 2000. Toho dne počala 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti (viz např. usnesení Ústavního soudu z 30. srpna 1995 sp. zn. I.ÚS 182/95 zveřejněné ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu na str. 347) a skončila 9.března 2000. Stěžovatel tuto kogentně stanovenou lhůtu nedodržel, neboť návrh byl předán poště Praha 5 k doručení Ústavnímu soudu až 10. března 2000. Proti usnesení není přípustné odvolání. V Brně dne 27. června 2000 JUDr. Vojtěch Cepl předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.