II.ÚS 1574/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky H. K., zastoupené JUDr. Janem Nohejlem, advokátem, sídlem U Rajské zahrady 1912/3, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2026 č. j. 61 To 260/2026-29 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. března 2026 sp. zn. 44 Nt 6/2026, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8, čl. 10, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že proti stěžovatelce je vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měla dopustit společně s dalšími spolupachateli (T. V., T. P. a obchodní společností X) v období od ledna 2022 do ledna 2026 tím (zkráceně uvedeno), že za účelem zkrácení DPH v souvislosti s prodejem luxusních vozidel měla působit v organizované skupině, v rámci níž měli obvinění pořizovat motorová vozidla ve státech Evropské unie, zejména ve Spolkové republice Německo, popř. i v České republice, avšak před následným prodejem (zpět) do Spolkové republiky Německo měla být převezena účelově přes jiný členský stát Evropské unie, aby tím došlo v rámci deklarovaného plnění k osvobození od DPH. Vozidla přitom měla být prodávána subjektům označovaným jako tzv. "missing trader", kteří neměli vykazovat jejich pořízení jako uskutečněná zdanitelná plnění. Stěžovatelka měla tímto způsobem zkrátit daň z přidané hodnoty ve výši 328 269 665 Kč.

3. V záhlaví specifikovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") byla stěžovatelka vzata do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), b), c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Obvodní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky jsou naplněny všechny tři vazební důvody, a to v zásadě proto, že jí za posuzovanou trestnou činnost, které se měla dopouštět dlouhodobě, promyšleným způsobem, hrozí uložení vysokého nepodmíněného trestu odnětí svobody, je schopna opatřovat si padělky dokladů, na svobodě by mohla ovlivňovat osoby důležité pro trestní řízení a mohla by opakovat své jednání a zajišťovat si tak příjmy na své živobytí.

4. Stížnost stěžovatelky proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že ve vztahu k vazbě útěkové oba rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují na hrozbu vysokým trestem, což je podle ní postup ryze formalistický a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Závěr městského soudu, že ovládá německý jazyk, není podle ní ničím podložen, naopak v řízení vyšlo najevo, že není jazykově vybavena. Napsala-li jednu větu v e-mailu německy (pomocí Google překladače), nelze z této skutečnosti dovozovat, že její znalost němčiny je na takové úrovni, že by mohla tento jazyk využít při útěku do zahraničí. Za chybnou považuje rovněž úvahu soudu, že by si mohla zajistit padělky osobních dokladů. Poukazuje na to, že zajišťovala-li padělky dokladů od vozidel, šlo o fotografie technických průkazů upravené grafikem v grafickém programu, přičemž zdůrazňuje, že jen plnila příkaz zaměstnavatele a že úpravy fotografií jsou na rozdíl od vytváření falešných osobních dokladů jednoduché. Soudy podle ní nezohlednily a nevypořádaly se s žádnými skutečnosti svědčícími v její prospěch, a to zejména že je matkou osmileté dcery, kterou má ve své péči, že se stará také o své rodiče, nemá žádné finanční prostředky ani nemovitosti, nemá žádné příbuzné či kamarády v zahraničí.

6. Jde-li o vazbu koluzní, soudy podle stěžovatelky rezignovaly na zjišťování konkrétních okolností, ze kterých by plynula důvodná obava z maření vyšetřování. Soudy tvrdí, že by mohla působit na dosud nevyslechnuté důležité svědky, avšak neupřesnily, jací svědci by to měli být. Evropská pověřená žalobkyně navrhla koluzní vazbu proto, aby nemohla působit na svědky, kteří již byli vyslechnuti. Má za to, že soudy překročily svou pravomoc, když rozšiřovaly okruh osob, které je třeba vyslechnout pro zánik koluzního důvodu vazby, aniž by o takových osobách uvažovala evropská pověřená žalobkyně. Uvedený důvod pro koluzní vazbu je proto podle stěžovatelky nepřezkoumatelný, což platí i pro abstraktní tvrzení soudů o tom, že by mohla zničit nějaký důležitý důkaz.

7. U vazby předstižné stěžovatelka znovu označuje závěry soudů za přehnané a hypotetické. Tvrdí, že aby mohla páchat trestnou činnost, jak popisují soudy, musela by nejprve založit obchodní společnost, která by byla plátcem DPH. Nic takového však neudělala. Je podle ní vyloučeno, že by mohla prodávat vozidla tak, aby došlo k osvobození od DPH, a ani to neplyne z vyšetřování. K přepisu hovoru mezi ní a panem P. uvádí, že jde o pouhé "tlachání" zaměstnanců, ze kterého podle ní neplyne její úmysl prodávat a kupovat auta tak, aby došlo k osvobození od DPH. Má za to, že ani tento důvod vazby nebyl v jejím případě naplněn.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatelky.

10. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti vznáší totožné námitky, které uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení a se kterými se obecné soudy již náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádaly. Ústavní soud také opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - pokud jde o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

11. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57, SbNU 167)]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených však je Ústavní soud z důvodu respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku. Zároveň Ústavní soud dbá, aby bylo o vzetí a setrvání obviněného ve vazbě rozhodováno ve spravedlivém procesu, v němž budou zajištěna všechna práva obviněného (srov. např. usnesení ze dne 10. 9. 2025 sp. zn. II. ÚS 2476/25).

12. V nyní posuzované věci rozhodující soudy jasně a srozumitelně vysvětlily, že důvod vazby útěkové podle § 67 písm. a) trestního řádu je u stěžovatelky spatřován nejen ve skutečnosti, že jí hrozí za spáchání rozsáhlé trestné činnosti, ve které měla aktivní podíl, uložení vysokého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Z napadených rozhodnutí se rovněž podává, že z účetnictví obchodní společnosti Y, které bylo nalezeno v domě stěžovatelky při domovní prohlídce, vyplynulo, že stěžovatelka nebyla pouhou zaměstnankyní plnící pokyny svého nadřízeného (T. V.), jak tvrdí, a že má vazby i mimo území České republiky (minimálně na Slovensku a v Německu). Z e-mailové komunikace pak bylo zjištěno, že zajišťovala padělky osvědčení o registraci, resp. o evidenci vozidel, a to i na Slovensku. Ač padělky, které stěžovatelka zajišťovala, měly být v elektronické obrazové formě (fotografie technických průkazů upravených grafikem v grafickém programu), Ústavní soud se ztotožnil se závěrem obecných soudů, že takový způsob počínání může s ohledem na zjištěné skutečnosti odůvodňovat obavu z možného zajištění padělků osobních dokladů a jejich využití při snaze vyhnout se trestnímu stíhání. Je zřejmé, že hrozba citelného nepodmíněného trestu odnětí svobody ve spojení s vazbami do zahraničí a se schopností opatřovat si padělky dokladů odůvodňuje naplnění důvodů útěkové vazby, a to bez ohledu na skutečnost, zda stěžovatelka dostatečně ovládá německý jazyk či nikoli.

13. Jde-li o důvod vazby koluzní, městský soud konstatoval, že si ověřil, že průběžně probíhají výslechy svědků, konkrétně že v průběhu měsíce dubna 2026 bude proveden výslech svědků P. P., K. B., M. B., tj. hlavního řidiče, který byl prostředníkem mezi obviněnými a dalšími řidiči, a dalších osob. Nelze tak přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že soudy neupřesnily, jací svědci mají být vyslechnuti. V postupu městského soudu nespatřuje Ústavní soud žádné znaky neústavního pochybení, a to tím spíše za situace, kdy v době podání ústavní stížnosti (dne 8. 6. 2026) stěžovatelce důvod vazby koluzní již uplynul (dne 4. 6. 2026), jak plyne z napadeného usnesení městského soudu.

14. Žádné pochybení neshledal Ústavní soud ani v závěrech soudů týkajících se vazby předstižné. Na základě učiněných zjištění není pochyb o tom, že k vytýkanému jednání mělo docházet po dobu několika let, organizovaným a sofistikovaným způsobem, kde stěžovatelka měla hrát poměrně zásadní roli, a to vše ve snaze se obohatit. Již obvodní soud v odůvodnění svého usnesení správně zdůraznil, že stěžovatelka jako finanční ředitelka s přístupem k bankovním účtům musela být obeznámena s principem obchodů, při kterých dochází k osvobození od DPH. Jen stěží by tak bylo možno zpochybňovat závěr rozhodujících soudů, že pro stěžovatelku by na základě učiněných zjištění jistě nebylo obtížné na svobodě opakovat danou trestnou činnost daňového charakteru, jak ostatně vyplynulo i z jejího hovoru s obviněným T. P. dne 23. 9. 2025, při kterém v podstatě souhlasila s tím, že společně budou vozidla přímo sami přeprodávat tak, aby došlo k osvobození od DPH. Obava, že by stěžovatelka na svobodě mohla opakovat stíhanou trestnou činnost, tak není nedůvodná.

15. Po posouzení věci Ústavní soud nespatřuje v závěru rozhodujících soudů, že propuštěním stěžovatelky z vazby by mohlo dojít ke zmaření či podstatnému ztížení dosažení účelu trestního stíhání, žádné znaky neústavního pochybení. Obvodní soud i městský soud se řádně vypořádaly s otázkou nezbytnosti setrvání stěžovatelky ve vazbě podle § 67 písm. a), b) i c) trestního řádu, přičemž důvody vazby náležitě a dostatečně přesvědčivě objasnily. Rozhodně tak nešlo o situaci, jak tvrdí stěžovatelka, že napadená rozhodnutí jsou nepodložená a dostatečně neodůvodněná.

16. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu