Ústavní soud · Usnesení

II.ÚS 158/02

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-05-14 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2002:2.US.158.02

  1. OS Šumperk 10 C 230/2001 - 16
  2. KS Ostrava 42 Co 958/2001 - 27
  3. ÚS 42 Co 958/2001 - 27
  4. ÚS II.ÚS 158/02

Citované zákony (2)

Rubrum

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. H., a J. H., zastoupeného Mgr. J. H., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2001, č.j. 42 Co 958/2001 - 27, a proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 9. 2001, č.j. 10 C 230/2001 - 16, takto :

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

: Ústavnímu soudu byla dne 13. 3. 2002 doručena ústavní stížnost stěžovatelů, ve které se domáhají ochrany svých ústavně zaručených práv a navrhují zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak bylo Ústavním soudem zjištěno z poučení ústavní stížností napadeného usnesení krajského soudu, a jak také vyplývá z příslušných ustanovení občanského soudního řádu, proti napadenému usnesení krajského soudu je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Stěžovatelé však ústavní stížností napadají toliko rozhodnutí odvolacího a nikoliv dovolacího soudu. Bez ohledu na to, jestli bylo dovolání skutečně stěžovateli podáno, tak v posuzované věci Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností není napadeno rozhodnutí o posledním přípustném opravném prostředku, který zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku Mgr. J. H. k odstranění vad jejího podání, když z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že advokát, i když podává sám ústavní stížnost, musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen jiným advokátem.

Poučení

: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. 5. 2002 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.