II.ÚS 1644/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2026 č. j. 21 Cdo 251/2026-47, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2025 č. j. 9 Cmo 172/2025-26 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2025 č. j. 16 C 70/2024-10, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Apston Capital Ltd., sídlem Hanover Building, Windmill Lane, 4th Floor, Dublin, Irská republika, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 15. 6. 2026 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelů proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. V ní stěžovatelé rovněž uvedli, že odmítají "všechny soudce Ústavního soudu" pro jejich podjatost. Před projednáním a rozhodnutím ve věci samé musí Ústavní soud prověřit splnění všech formálních náležitostí a procesních předpokladů řízení o ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud zjistil, že podání trpí vadami, protože stěžovatelé v rozporu s požadavky § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nejsou zastoupeni advokátem.

2. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelé se na něj opakovaně obrací s návrhy trpícími stejnými vadami. O povinnosti být řádně zastoupeni advokátem byli již mnohokrát informování, včetně poučení, že nesplnění této povinnosti ve stanovené lhůtě povede k odmítnutí návrhu. Ústavní soud tedy nepovažuje za účelné znovu stěžovatele poučovat o jim známých náležitostech řádného podání, stejně jako v dalších desítkách věcí stěžovatelů u Ústavního soudu (srov. namátkou usnesení ze dne 15. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 953/25 či ze dne 19. 3. 2026 sp. zn. I. ÚS 558/26).

3. Jde-li o vznesenou námitku podjatosti, je Ústavnímu soudu rovněž z úřední činnosti známo, že stěžovatelé se na něj soustavně obrací také s těmito návrhy. Ústavní soud přitom opakovaně uvedl, že stěžovatelé takovou námitku formulují pouze obecně. Taková námitka podjatosti postrádá odůvodnění, a tudíž nesplňuje požadavky podle § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. O námitce podjatosti vznesené proti všem soudcům Ústavního soudu nemá nadto kdo rozhodovat (srov. např. usnesení ze dne 5. 11. 2024 sp. zn. II. ÚS 2869/24, ze dne 17. 6. 2025 sp. zn. II. ÚS 1639/25 či ze dne 27. 11. 2025 sp. zn. I. ÚS 3117/25). Totéž platí v nynější věci. Ústavní soud tedy k námitce podjatosti nepřihlíží.

4. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. června 2026 Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj