II.ÚS 1655/10
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpla všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Podala správní žalobu, jejíž řízení bylo zahájeno a je stále v průběhu. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud je současně vedeno jiné řízení o posledním opravném prostředku. Soud také odmítl návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatelky V. K., právně zastoupené JUDr. Vítem Bursou, advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Růžová 1254, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj České republiky ze dne 30. 4. 2010 č.j. 8097/2010-31-4 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti brojí stěžovatelka proti shora uvedenému rozhodnutí, kterým bylo podle § 152 odst. 4 ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušeno rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj č.j. 35259/2009-83/2625 ze dne 14.1.2010 a přezkumné řízení zastaveno. Stěžovatelka tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na základě návrhu stěžovatelky na přezkoumání rozhodnutí v mimoodvolacím řízení výše citovaným rozhodnutím Ministerstvo pro místní rozvoj zrušilo rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, kterým bylo v odvolacím řízení zčásti změněno a z části ponecháno v platnosti napadené rozhodnutí Obecního úřadu (nyní Úřadu Městyse) v Buchlovicích, odboru výstavby. Zároveň bylo zrušeno i rozhodnutí, kterým bylo stěžovatelce jako vlastníku stavby nařízeno odstranění částí stavby postavených v rozporu se stavebním povolením, dále byla zamítnuta žádost o povolení výjimky z vyhl. č. 137/1998 Sb. a věc vrácena Úřadu Městyse Buchlovice, odboru výstavby s tím, že účinky rozhodnutí nastávají ex nunc. Současně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť výkonem rozhodnutí by jí prý vznikla závažná újma na právech v tom, že bude muset bourat části domu a poté dům rekonstruovat, aby odstranila důsledky zbourání jeho částí na zbytek domu. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná. Jak vyplynulo z obsahu vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj, podala stěžovatelka proti rozhodnutí ministra správní žalobu, o níž je v současnosti vedeno řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 150/2010. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti). Povinností stěžovatele je tedy využít i toho opravného prostředku, jímž je ve správním řízení žaloba podaná podle příslušných ustanovení zákona š. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Z informací o průběhu řízení na http://infosoud.justice.cz Ústavní soud zjistil, že řízení o správní žalobě bylo u Městského soudu v Praze zahájeno dne 8. 6. 2010 a nebylo dosud skončeno. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; z principu subsidiarity ústavní stížnosti plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost totiž nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí směřovat, přičemž v řízení, jež nyní probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, až po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Výše vymezený princip subsidiarity tohoto přezkumu se tedy uplatní i v nyní projednávané věci a vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení o správní žalobě, je návrhem podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, a proto byla podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Ze stejných důvodů nevyhověl Ústavní soud ani návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2010 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.