II.ÚS 1665/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou, sídlem Krameriova 139, Klatovy, proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 sp. zn. 2 ZT 21/2024 ze dne 22. května 2026 a zásahu spočívajícímu v postupu orgánů činných v trestním řízení spočívajícím v pokračování úkonů trestního řízení navazujících na uvedené usnesení, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem orgánů činných v trestním řízení navazujícím na napadené usnesení došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel rovněž požaduje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení a aby podle § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vydal předběžné opatření, kterým ostatním účastníkům řízení uloží, aby do rozhodnutí Ústavního soudu nepokračovali v úkonech bezprostředně směřujících vůči stěžovateli, zejména v jeho výsleších, předvolání a dalších navazujících procesních úkonech.

2. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, č. j. KRPA-82922-229/TČ-2023-001391 ze dne 13. ledna 2025 bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Usnesením téhož policejního orgánu č. j. KRPA-82922-245/TČ-2023-001391 ze dne 24. března 2025 byla podle § 131 odst. 1 trestního řádu (s odkazem na § 138 trestního řádu) opravena zřejmá nesprávnost výše uvedeného usnesení o zahájení trestního stíhání, konkrétně datum a místo stěžovatelova narození a identifikace jeho trvalého a přechodného bydliště.

3. Proti oběma uvedeným usnesením policejního orgánu podal stěžovatel stížnosti, které byly napadeným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 zamítnuty jako nedůvodné.

4. Stěžovatel obsáhle popisuje postup orgánů činných v trestním řízení předcházející vydání výše uvedeného usnesení o zahájení trestního stíhání, který zahrnoval i vydání dvou usnesení o zahájení trestního stíhání obsahujících chybu v identifikaci osoby obviněného. Tvrdí, že i v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 13. ledna 2025 byl chybně jako obviněný uveden jeho otec. Jako úmyslnou nepravdu označuje tvrzení státní zástupkyně, že jedna ze stížností byla podána blanketně, a vytýká jí, že nevzala v úvahu, že podpis na doručence zfalšovala policistka. Státní zástupkyně se podle něj nevypořádala se stížností podanou proti usnesením policejního orgánu, která byla podána 27. března 2026.

5. Stěžovatel dále namítá, že se státní zástupkyně v napadeném usnesení nevypořádala s tím, proč byla ve věci opakovaně vydávána nová usnesení a proč bylo opravné usnesení vydáno až dva měsíce po usnesení o zahájení trestního stíhání. Státní zástupkyně podle jeho názoru opomněla reagovat na to, proč u vyhlášení policejního orgánu nebyla přítomna jeho obhájkyně. Je přesvědčen, že nebyly splněny podmínky vyplývající z § 131 trestního řádu, neboť se nejednalo o opravu písařské chyby. Zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení nebyly schopny po dobu tří a půl let vytvořit bezvadný základ trestního stíhání, takže neví, které usnesení platí a které údaje jsou správné. Má za to, že jeho trestní stíhání je svévolné a orgány činné v trestním řízení obcházely jeho práva a zasáhly do výkonu obhajoby.

6. Ústavní stížnost je přípustná (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 7/26 ze dne 10. června 2026) a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.

7. Ústavní soud připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež mají extrémní povahu. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. např. nález sp. zn.

III. ÚS 511/02 ze dne

3. července 2003).

8. Ústavní soud především konstatuje, že jelikož ústavní stížnost směřuje výhradně proti napadenému usnesení státní zástupkyně a následnému postupu orgánů činných v trestním řízení, považuje za irelevantní všechny okolnosti, které (v rámci daného trestního řízení) předcházely vydání usnesení policejního orgánu ze dne 13. ledna 2025, jímž bylo zahájeno stěžovatelovo trestní stíhání. To se týká i dvou předchozích (vadných) usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, neboť obě tato usnesení byla státní zástupkyní zrušena, jak sám stěžovatel uvádí.

9. Jestliže stěžovatel namítá, že státní zástupkyně tvrdila, že jedna ze stížností byla podána blanketně, Ústavní soud konstatuje, že státní zástupkyně na žádném místě napadeného usnesení nic takového neuváděla. V bodě 6 napadeného usnesení toliko podotkla, že ze stížnosti směřující proti opravnému usnesení policejního orgánu ze dne 24. března 2025 nebylo seznatelné, jakého konkrétního důvodu týkajícího se písařského pochybení a jeho napravení se má tato stížnost týkat. Jelikož stěžovatel tuto stížnost (ze dne 24. března 2025) připojil ke své ústavní stížnosti, Ústavní soud se s jejím obsahem seznámil a uvedené konstatování státní zástupkyně považuje ze plně opodstatněné.

10. Zjevně neopodstatněná je též stěžovatelova námitka, že státní zástupkyně v napadeném usnesení nezohlednila jeho stížnost podanou dne 27. března 2026. V této stížnosti (kterou stěžovatel také připojil ke své ústavní stížnosti) totiž stěžovatelova obhájkyně pouze v plném rozsahu odkázala na předchozí stížnost proti usnesení policejního orgánu. Toto podání tedy neobsahovalo žádné doplnění stížnostní argumentace, na které by měla státní zástupkyně v napadeném usnesení reagovat.

11. Stěžovatel státní zástupkyni vytýká, že v napadeném usnesení nereagovala na jeho tvrzení o zfalšování podpisu na doručence policistkou a na jeho námitku týkající se nepřítomnosti obhájkyně při vyhlášení usnesení policejního orgánu. Ústavnímu soudu však není zřejmé, jaký vliv na posouzení zákonnosti obou usnesení policejního orgánu napadených stížnostmi stěžovatele by tyto tvrzené skutečnosti měly mít, zejména když stěžovatel netvrdí, že by s těmito usneseními nebyl seznámen. Jestliže se tedy státní zástupkyně těmito námitkami nezabývala, Ústavní soud v tom nespatřuje zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces.

12. Ústavní soud nesdílí ani stěžovatelovo přesvědčení, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro vydání opravného usnesení podle § 131 trestního řádu. Podle § 131 odst. 1 trestního řádu (které je podle § 138 trestního řádu použitelné i ve vztahu k opravám usnesení) lze zvláštním usnesením opravit mj. zjevné nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení usnesení a jeho opisech. V posuzované věci policejní orgán v opravném usnesení opravil jednak den a místo stěžovatelova narození (údaj "nar. XX.XX.XXXX v X" opravil na "nar. YY.YY.YYYY v Y"), dále údaj o jeho bydlišti (uvedl jiné trvalé bydliště a doplnil bydliště přechodné) a vypustil údaj o zaměstnání obviněného. Původní údaje vztahující se k osobě obviněného obsažené v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 13. ledna 2025 se částečně týkaly stěžovatelova otce, tedy šlo zjevně o nesprávné údaje. Zároveň však podle Ústavního soudu neexistují pochyby o tom, že se toto usnesení týkalo přímo stěžovatele, a to jednak s ohledem na správně uvedený rok jeho narození a jednak s ohledem na celkový obsah tohoto usnesení.

13. Ústavní soud tak uzavírá, že v daném trestním řízení sice skutečně došlo ke zbytečným zmatkům při označování stěžovatele jako osoby obviněného. Na druhou stranu však podle Ústavního soudu je již současný stav v tomto ohledu bezvadný, když původní chybná usnesení policejního orgánu byla zrušena a z usnesení policejního orgánu ze dne 13. ledna 2025 ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. března 2025 je nepochybné, pro jaký skutek je trestní stíhání vedeno a z jakých důvodů, a že se toto trestní stíhání vede právě proti stěžovateli. Ústavní soud tak neidentifikoval žádnou ústavněprávně relevantní vadu, kterou by vykazovalo napadené usnesení státní zástupkyně, a v návaznosti na to ani žádnou vadu tohoto druhu, kterou by byl zatížen následný postup orgánů činných v trestním řízení.

14. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na odklad vykonatelnosti a o návrhu na nařízení předběžného opatření samostatně nerozhodoval, neboť jde o akcesorické návrhy, které sdílí osud ústavní stížnosti, o níž bylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 30. června 2026 Pavel Šámal v. r. předseda senátu