II.ÚS 1668/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Tomášem Matějíkem, advokátem, sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2026 č. j. 100 Co 46/2026-355 a rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 12. 12. 2025 č. j. 0 P 77/2022-300, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení, a 1) J. P. a 2) nezletilého D. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, Okresní soud v Kutné Hoře ("okresní soud") zamítl návrh stěžovatele na změnu péče a vyživovací povinnosti k nezletilému (výrok I). Upravil styk s nezletilým v režimu běžném i prázdninovém a upřesnil, že matka je povinna nezletilého ke styku s otcem řádně připravit s tím, že k předání nezletilého ke styku s otcem a návrat k matce se bude uskutečňovat na 134. km D1, sjezd Polná, Měřín, čerpací stanice Armex (výrok II). Tímto okresní soud změnil svůj předchozí rozsudek ze dne 9. 7. 2024 č. j. 0 P 77/2022-211, jímž naposledy rozhodl o úpravě styku otce s nezletilým (výrok III).

3. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval Krajský soud v Praze ("krajský soud"), který napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil ve výrocích I a II. Krajský soud rozhodl, že nezletilý bude v péči stěžovatele v každém sudém kalendářním týdnu od čtvrtka od 16.00 hodin do neděle do 18.00 hodin a dále v každém lichém kalendářním měsíci v druhém lichém kalendářním týdnu od pátku od 16.00 hodin do neděle do 18.00 hodin; ve zbývajícím rozsahu se svěřuje do péče matky. Dále stanovil zvláštní režim péče v době prázdnin. Ve shodě s okresním soudem stanovil, že předání nezletilého mezi rodiči se bude uskutečňovat na 134. km D1, sjezd Polná, Měřín, čerpací stanice Armex. Krajský soud dále rozhodl o vyživovací povinnosti stěžovatele s účinností od právní moci rozsudku v částce 4 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2026 v částce 4 800 Kč měsíčně (výrok I). Tímto změnil rozsudky okresního soudu ze dne 9. 7. 2024 č. j. 0 P 77/2022-211 a ze dne 19. 7. 2022 č. j. 0 P 77/2022-37.

4. Krajský soud přihlédl ke změnám právní úpravy (velká novela rodinného práva účinná od 1. 1. 2026). Dospěl přitom k závěru, že v zájmu nezletilého není s ohledem na nástup do první třídy (od září 2026) jeho svěření do rovnoměrné péče rodičů s tím, že docházka do dvou škol by pro něj představovala nepřiměřenou zátěž. Krajský soud současně konstatoval, že je namístě částečně rozšířit podíl otcovy péče, a proto rozhodl o svěření nezletilého do péče rodičů dle harmonogramu popsaného výše. Vypořádal se rovněž s námitkou stěžovatele, že "to byla matka, kdo se s nezletilým odstěhoval do větší vzdálenosti a on je tím znevýhodněn". Zvýšení výživného od 1. 9. 2026 krajský soud odůvodnil zmíněným nástupem nezletilého do první třídy a s tím spjatým navýšením jeho odůvodněných potřeb.

II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel s těmito rozhodnutími nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení. Soudům vytýká, že se nedostatečně vypořádaly s požadavky nálezové judikatury Ústavního soudu, z nichž vyplývá, že východiskem posuzování nejlepšího zájmu dítěte je zachování péče obou rodičů a že svěření dítěte převážně do péče pouze jednoho rodiče musí být podloženo konkrétními a přesvědčivými důvody, a to i v případě větší vzdálenosti bydlišť rodičů. Rozporuje rovněž závěr, že by docházka do dvou školských zařízeních pro nezletilého představovala nepřiměřenou psychickou zátěž. Namítá, že tento závěr není podložen odborným znaleckým posudkem. Stěžovatel dále poukazuje na vnitřně rozporné hodnocení názoru nezletilého.

III. Splnění podmínek řízení

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky ochrany svých práv. V rozsahu, ve kterém krajský soud změnil rozsudek okresního soudu, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť není povolán rušit to, co již bylo zrušeno či změněno v průběhu předchozího řízení.

IV. Věcné posouzení

7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a určovat, jaký rozsah péče je pro dítě vhodný, kde se má realizovat apod. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní (srov. např. nález ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2884/22, bod 27). K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo. Z napadeného rozhodnutí krajského soudu je totiž dostatečně jasné, jakými úvahami se tento soud řídil při stanovení nerovnoměrného rozsahu péče o nezletilého, přičemž v těchto úvahách Ústavní soud neshledal jakýkoliv ústavněprávní deficit.

8. Odkazuje-li stěžovatel na nález sp. zn. II. ÚS 928/22 lze mu dát zapravdu jen v tom, že nástup dítěte do první třídy skutečně apriorně nebrání (s ohledem na tehdy platnou právní úpravu) svěření do střídavé péče. Tímto důvodem není ani skutečnost, že rodiče žijí ve větší vzdálenosti od sebe (srov. nález ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. III. ÚS 2391/21, bod 21). V těchto případech mají obecné soudy při vyhodnocování rozsahu péče povinnost vzít v úvahu jak okolnosti na straně nezletilého (zejména jeho osobní a osobnostní dispozice a další specifika týkající se zvládání změn a vzdělávacího procesu), tak i na straně obou rodičů (zejména úroveň jejich vzájemné komunikace a ochotu spolupracovat při předcházení negativům atypické podoby vzdělávacího procesu) a institucí vzdělávacího procesu (zejména možnost vzdělávání v jedné škole, či kompatibilitu vzdělávání ve dvou školách, není-li to možné).

9. Tomuto požadavku krajský soud dostál. Jeho rozhodnutí týkající se režimu péče o stěžovatelova syna vychází z racionálních úvah, v jejichž rámci krajský soud vyšel ze všech zjištěných skutečností a současně z pravidla, že základním hlediskem, které musí zvažovat, je nejlepší zájem dítěte. Skutkové okolnosti nyní posuzovaného případu jsou odlišné od stěžovatelem odkazovaného případu vedoucího k vydání nálezu sp. zn. II. ÚS 928/22, v němž rodiče bydleli blízko od sebe, což nezletilému umožnilo výkon školní docházky v jedné základní škole. Vzdálenost bydlišť stěžovatele a matky nezletilého je však v nynější věci významná (170 km), což by vyžadovalo vzdělávání ve dvou školách. Pro krajský soud přitom bylo podstatné, že rodiče spolu prakticky nekomunikují, z čehož v souladu se shora formulovanými požadavky nálezové judikatury Ústavního soudu dovodil, že by tím byla ztížena již tak obecně náročná koordinace při navštěvování dvou školských zařízení (srov. rozsudek krajského soudu, bod 26). Závěr o nevhodnosti navštěvovat dvě základní školy přitom nutně nemusí být opřen o znalecký posudek, jsou-li - tak jako v nyní posuzovaném případě - k dispozici další důkazy, jež tento závěr potvrzují (srov. zprávu kolizního opatrovníka a vyjádření nezletilého - rozsudek krajského soudu, body 6 a 14). K názoru nezletilého lze doplnit, že jeho hodnocení nepovažuje Ústavní soud za vnitřně rozporné, neboť z něj lze jednoznačně dovodit pozitivní vztah nezletilého ke stěžovateli, což vyústilo ve vydání rozhodnutí, jímž krajský soud (ve srovnání s rozhodnutím okresního soudu) rozšířil rozsah stěžovatelovy péče o nezletilého.

10. Ústavní soud proto uzavírá, že krajský soud neporušil ústavně zaručená práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. V rozsahu, ve kterém krajský soud změnil rozsudek okresního soudu, pak ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu