II.ÚS 1731/08
V PLATNOSTI- KS Plzeň 56 Co 141/2008-30
- ÚS II.ÚS 1731/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel neprošel všemi procesními prostředky, které mu zákon poskytuje. Stížnost byla nepřípustná, protože proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno dovolání, jehož rozhodnutí ještě nebylo pravomocné. Soud se opřel o § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, který stanoví, že ústavní stížnost není přípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby ústavní stížnost byla posledním prostředkem ochrany práva.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti ČFP, spol. s r.o., se sídlem Hostivice, Husovo náměstí 14, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem Advokátní kanceláře v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. 56 Co 141/2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. 7 Nc 1821/2007 o nařízení exekuce tak, že se návrh oprávněného (stěžovatel) zamítá a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen zákon o Ústavním soudu), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání. Ústavní soud ověřil v kanceláři senátu 7 Nc Okresního soudu v Domažlicích, že stěžovatel dne 14. 7. 2008 podal prostřednictvím faxu dovolání, které následujícího dne potvrdil písemným podáním. Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. V projednávané věci stěžovatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, které však není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Za takový prostředek je třeba považovat dovolání, jehož přípustnost v dané věci vyplývá z ust. § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo změněno usnesení soudu prvého stupně, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Stěžovatel sice dovolání podal, nicméně doposud o něm nebylo pravomocně rozhodnuto. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytoval.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2008 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.