II.ÚS 1756/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Martina Kalabise, advokáta, sídlem Arbesovo nám. 2804/2, Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 95/2026-579 ze dne 9. 4. 2026 a usnesení Okresního soudu v Prostějově č. j. 1 T 124/2025-563 ze dne 2. 3. 2026, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a O. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel byl ustanoven obhájcem vedlejšího účastníka, proti němuž bylo vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Po skončení trestního řízení navrhl, aby mu podle § 151 odst. 3 trestního řádu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 91 177,32 Kč.

3. Okresní soud v Prostějově („okresní soud“) napadeným usnesením přiznal stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 73 265,19 Kč. Nahlížení do spisu uskutečněné dne 15. 7. 2025 nepovažoval za samostatný úkon právní služby, nýbrž za součást první porady s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby, která se uskutečnila dne 7. 7. 2025. Za účast na vazebním zasedání dne 22. 9. 2025 přiznal stěžovateli mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny podle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu.

4. Stěžovatel podal proti usnesení stížnost, ve které požadoval celkem 81 255,33 Kč. Krajský soud v Brně („stížnostní soud“) napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a sám nově rozhodl tak, že stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 73 272,03 Kč. Ve vztahu k nahlížení do spisu se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že šlo o součást přípravy a převzetí obhajoby. Rovněž souhlasil s přiznáním poloviční odměny za účast na vazebním zasedání, neboť se při něm nerozhodovalo ve věci samé a mělo charakter veřejného zasedání.

II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel brojí proti rozhodnutí o výši odměny a náhrady hotových výdajů, které mu náležejí jako ustanovenému obhájci. Namítá dvě pochybení obecných soudů: nepřiznání odměny za samostatný úkon spočívající ve studiu spisu a přiznání pouze poloviční odměny za účast na vazebním zasedání. Ponechání napadených rozhodnutí v platnosti by podle stěžovatele mohlo vést k tolerování protiústavní aplikační praxe v obdobných věcech odměňování ustanovených obhájců.

6. Zaprvé namítá, že nahlížení do spisu dne 15. 7. 2025 bylo samostatným a účelným úkonem právní služby, který nelze ztotožnit s první poradou s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby uskutečněnou dne 7. 7. 2025. Stěžovatel při něm pořídil kopie podkladů potřebných pro další vedení obhajoby, zejména pro výslech obviněného a podání žádostí o vrácení zajištěných věcí. Zdůrazňuje závažnost trestní věci i časový odstup osmi dnů mezi první poradou s klientem a studiem spisu. Obecné soudy podle něj postupovaly v rozporu se závěry nálezů sp. zn. I. ÚS 3906/17 ze dne 1. 3. 2021 a sp. zn. III. ÚS 2289/21 ze dne 22. 2. 2022.

7. Zadruhé nesouhlasí s přiznáním poloviční odměny za účast na vazebním zasedání dne 22. 9. 2025. Má za to, že jeho účast představovala účast při jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, za kterou mu náležela odměna za celý úkon. Ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu podle něj dopadá na návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, nikoli na samotnou účast obhájce při zasedání soudu. Poukazuje také na to, že při vazebním zasedání byly vyslechnuty další osoby.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení stížnostního soudu. Stěžovatel je advokátem, a nemusí proto být zastoupen jiným advokátem (viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015). Ve vztahu k usnesení stížnostního soudu je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

9. Ústavní soud však není příslušný k projednání ústavní stížnosti v části směřující proti usnesení okresního soudu. Krajský soud toto usnesení zrušil v celém rozsahu a nahradil je vlastním rozhodnutím. Ústavní soud přitom není oprávněn rušit rozhodnutí, které bylo zrušeno a nahrazeno.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v projednatelné části zjevně neopodstatněná.

11. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím o výši odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného obhájce. Ústavní soud však v této oblasti postupuje velmi zdrženlivě. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení, mezi něž lze řadit i rozhodnutí o odměně ustanoveného advokáta, jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou – tím spíše, nepřesahuje-li sporná částka hranici bagatelnosti. Tvrzený rozpor s právem proto musí být zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky významným přesahem vlastního zájmu stěžovatele (viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025, bod 34).

12. V projednávané věci činí rozdíl mezi částkou požadovanou stěžovatelem v řízení o stížnosti a částkou přiznanou stížnostním soudem 7 983,30 Kč. Jde tedy o věc zjevně bagatelní. Za tvrzení o přesahu vlastního zájmu stěžovatele lze považovat jeho obavu, že ponechání napadených rozhodnutí v platnosti povede k potvrzení protiústavní aplikační praxe. Jeho námitky se však omezují na posouzení dvou konkrétních úkonů v individuálních okolnostech dané trestní věci. Pro jejich posouzení navíc judikatura Ústavního soudu poskytuje použitelná východiska. Nejde proto o dosud neřešenou systémovou otázku, která by mohla odůvodnit zásah Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1153/25 ze dne 8. 7. 2025, bod 9; či sp. zn. II. ÚS 3146/25 ze dne 10. 12. 2025, bod 16).

13. Jde-li o nepřiznání samostatné odměny za nahlížení do spisu, z nálezů, na které stěžovatel odkazuje, neplyne, že by každé nahlédnutí do spisu muselo být bez dalšího považováno za samostatný úkon právní služby. Jejich podstatou je požadavek, aby obecné soudy posoudily účelnost takového úkonu podle průběhu a okolností konkrétního řízení a svůj závěr přiměřeně odůvodnily. Ústavní soud současně opakovaně akceptoval závěr, že odehrává-li se nahlížení do spisu v přiměřené časové a věcné souvislosti s převzetím věci, může být považováno za součást seznamování se s věcí (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2726/23 ze dne 8. 11. 2023, body 8 až 12; sp. zn. I. ÚS 2471/23 ze dne 17. 6. 2024, body 9 až 14; sp. zn. III. ÚS 1829/24 ze dne 12. 12. 2024, body 7 až 9; nebo sp. zn. II. ÚS 2855/24 ze dne 20. 11. 2024, body 9 až 11). Stížnostní soud nahlížení do spisu nepominul a vysvětlil, proč je v okolnostech projednávané věci nepovažoval za samostatně odměňovaný úkon. Jeho závěr proto nelze považovat za svévolný ani rozporný s uvedenou judikaturou.

14. Ani nesouhlas stěžovatele s přiznáním poloviční odměny za účast na vazebním zasedání nepřesahuje rovinu výkladu a použití podústavního práva. Ústavnímu soudu nepřísluší určovat, pod které ustanovení advokátního tarifu má být konkrétní úkon podřazen ani který z tarifních úkonů je mu svou povahou bližší (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 515/23 ze dne 11. 4. 2023). Stížnostní soud svůj závěr odůvodnil povahou a předmětem vazebního zasedání a jeho úvahu nelze označit za svévolnou. Samotný nesouhlas stěžovatele s tímto posouzením důvod pro zásah Ústavního soudu v bagatelní nákladové věci nezakládá.

15. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. července 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu