II.ÚS 177/99
V PLATNOSTI- MS Praha 21 Co 468/98-14
- ÚS II.ÚS 177/99
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud nebyly využity všechny zákonné prostředky. Rozhodnutí odvolacího soudu o věcné příslušnosti nebylo považováno za porušení ústavních práv. Soudce zpravodaj rozhodl mimo ústní jednání, protože návrh byl nepřípustný.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Bytového družstva, zastoupeného JUDr. L. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1998, č. j. 21 Co 468/98-14, t a k t o :
Výrok
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění
: Stěžovatel podal Obvodnímu soudu pro Prahu 3 žalobu na určení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu. Obvodní soud usnesením ze dne 21. 7. 1998, sp. zn. 4 C 209/98, vyslovil svou věcnou nepříslušnost. K odvolání stěžovatele odvolací soud usnesením ze dne 30. 11. 1998, č. j. 21 Co 468/98-14, usnesení soudu I. stupně změnil tak, že tento soud není věcně příslušný a že věc bude postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako věcně příslušnému. V tomto rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje stěžovatel porušení svých základních práv, a to čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nesprávnost napadeného rozhodnutí stěžovatel odůvodňuje tím, že byla stanovena věcná příslušnost soudu, který není věcně příslušný. Tato skutečnost potom může mít vliv na zákonnost rozhodnutí tohoto soudu v případě odvolání některého z účastníků. Dále stěžovatel namítá, že předmětem řízení není posouzení členského vztahu k družstvu ani převod členských práv a povinností. V řízení měla být pouze posuzována platnost převodu vlastnických práv k bytu ze strany Lidového bytového družstva, na druhého vedl. účastníka, což se netýká členských vztahů. Proto, jak uzavírá stěžovatel, nemůže být dána věcná příslušnost podle § 9 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Podaná ústavní stížnost se však netýká rozhodnutí ve věci samé, kdy stěžovatel se v podané žalobě, kterou vede proti druhému vedl. účastníkovi jako svému členu a prvému vedl. účastníkovi jako družstvu, z něhož se žalobce v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb. vyčlenil, domáhá určení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu. Usnesení odvolacího soudu v závěru připouští podání dovolání za předpokladu zákonem stanovených podmínek. Pomineme-li tuto zvláštní formulaci nutno přisvědčit stěžovateli, že podání dovolání brání ustanovení § 238 a odst. 1a o. s. ř., které při změně rozhodnutí soudu prvého stupně spory o příslušnost přímo z dovolacího řízení vylučuje. Rovněž tak nelze použít § 239 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatel se domáhá ústavní stížností zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti k projednání jím vznesené žaloby. Podle ustanovení § 104a odst. 3 o. s. ř. je připuštěno právo soudu, který s postoupením věci nesouhlasí, předložit je nadřízenému vrchnímu soudu, který rozhodne s konečnou platností o postoupení věci. Vyjasňování věcné příslušnosti samo o sobě nemůže vést k porušení ústavnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., je stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud tak neučiní v rámci nesouhlasu s rozhodnutím Městského soudu v Praze sám Krajský obchodní soud, má stěžovatel vždy možnost uplatnit své námitky při řízení u tohoto soudu. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků proto návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť podaný návrh je nepřípustný, protože stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 19. dubna 1999
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.