II.ÚS 178/96
V PLATNOSTI- KS Ústí 15 Ca 640/95-9
- ÚS II.ÚS 178/96
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože nebyl příslušným orgánem pro řešení vlastnického sporu mezi účastníky. Soud se vyslovil, že nemá pravomoc nahrazovat rozhodnutí soudního orgánu ve věci samotné. Nárok na vlastnické právo k pozemku nemůže být Ústavním soudem přiznán, i když došlo k porušení ústavních práv. Rozhodnutí bylo založeno na § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Rubrum
II. ÚS 178/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů 1.) M.B. a 2.) Z.P., obou zastoupených advokátkou JUDr. Z.K., o ústavní stížnosti ze dne 30. 6. 1996, došlé ústavnímu soudu dne 3. 7. 1996, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 1996, čj. 15 Ca 640/95-9, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: Ústavní stížností, včas podanou, se navrhovatelé obrátili na Ústavní soud se stížností proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 1996, čj. 15 Ca 640/95-9. Důvod podání ústavní stížnosti navrhovatelé spatřují v tom, že tímto rozsudkem došlo k porušení čl. 5, čl. 11, odst. 1, 3, 4, čl. 12, č1. 36 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že z podání nebylo patrno, jak vyžaduje § 34 odst. 1 v souladu s § 72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, čeho se navrhovatelé domáhají, vyzval Ústavní soud navrhovatele přípisem ze dne 26. 8. 1996, aby tyto vady návrhu odstranili. V reakci na tento přípis obdržel Ústavní soud dne 9. 9. 1996 prostřednictvím právní zástupkyně doplnění návrhu ústavní stížnosti ze dne 4. 9. 1996, kde je navrženo upřesnění petitu v tom smyslu, aby bylo ústavním soudem přiznáno stěžovatelům vlastnické právo k jedné polovině p. p. č. 436 - louka dle pozemkového katastru o výměře 1878 m v k.ú. S., nyní p. p. č. 117, respektive, aby byl uznán nárok oprávněných osob. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není 3. instancí v systému rozhodování obecných soudů a přísluší mu v mezích ústavy ČR, čl. 87 písm. d), ve vztahu k ustanovením zákona č. 182/1993 Sb., rozhodovat o tom, zda rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod navrhovatele. Pokud by k takovému závěru Ústavní soud dospěl, může vyslovit, v čem spočívá porušení garantovaného základního práva (či svobody) a naříkané rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit (srovnej § 82 cit. zákona). Nemůže ale nahradit rozhodnutí soudu ve věci samé, jak žádají v návrhu stěžovatelé. Dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není ústavní soud příslušný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) cit. zákona odmítnout. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. 10. 1996 Vojtěch Cepl soudce ÚS
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.