II.ÚS 181/97
V PLATNOSTI- OS Trutnov 8 C 22/96
- ÚS II.ÚS 181/97
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o zjevně neopodstatněnou žalobu. Soud se opřel o § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož jsou právní úkony směřující k převodu vlastnictví nemovitostí, učiněné po účinnosti zákona, neplatné. Absolutní neplatnost kupní smlouvy, která byla uzavřena po účinnosti zákona, není závislá na dobré víře nebo účelu převodu. Ústavní soud proto nesmí zásahem změnit závěr nižších soudů, který je v souladu s právní úpravou.
Rubrum
II. ÚS 181/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M.R., 2) Města V., oba zastoupeni advokátkou JUDr. M.D., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. března 1997, čj. 30 Ca 50/9622, t a k t o:
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
Stěžovatelé 1 a 2 se svým návrhem domáhali s odvoláním na porušení čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v T. ze dne 26. 2. 1996, čj. POZ/1740/92-Řh, jímž bylo určeno, že A.Š., je jako oprávněná osoba dle § 4 odst. 1 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb. vlastníkem nemovitostí, uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí, a to přesto, že stěžovatel 2 jako povinná osoba tyto nemovitosti převedl v dobré víře do vlastnictví stěžovatele 1 kupní smlouvou ze dne 6. 10. 1992 s právem vkladu ze dne 7. 1. 1993, neboť oprávněná osoba (A.Š.) svůj restituční nárok uplatnila až 1. 12. 1992. Navíc nemovitosti byly v takovém stavu, že bylo v zájmu původního vlastníka - stěžovatele 2 - je prodat pro účely úprav k trvalému bydlení stěžovatele 1. Dále stěžovatelé výslovně odmítli pravomoc okresního úřadu rozhodnout, že kupní smlouva ze dne 6. 10. 1992 s právem vkladu ze dne 7. 1. 1993 je neplatná, a zdůraznili, že k návrhu oprávněné osoby byla žaloba na určení neplatnosti této smlouvy Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 8 C 22/96 zamítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy Okresního pozemkového úřadu T., čj. POZ/1740/92-Řh; Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 50/96; Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 8 C 22/96; a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Dle ustanovení § 5 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí oprávněné porušení těchto povinností, zůstává ustanovením § 28 nedotčeno. Z připojených spisů okresního pozemkového úřadu, č.j.. POZ/1740/92-Řh, a Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 50/96, Ústavní soud zjistil, že k vydání ústavní stížností II. Ús 181/97 napadeného rozsudku, kterým byla oprávněná osoba A.Š. určena vlastníkem předmětných nemovitostí, došlo přesto, že tyto nemovitosti byly kupní smlouvou ze dne 6. 10. 1992 s právem vkladu ze dne 7. 1. 1993 převedeny stěžovatelem 2 na stěžovatele 1. Protože dle citovaného ustanovení § 5 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb. právní úkony směřující k převodu vlastnictví, učiněné ode dne účinnosti zák. č. 229/1991 Sb., kterým je 24. 6. 1991, jsou postihovány sankcí v podobě absolutní neplatnosti, přičemž v předmětné věci jde o kupní smlouvu ze dne 6. 10. 1992, Ústavní soud nemá, co by na závěrech obecného soudu stran neplatnosti této smlouvy měnil, zejména jestliže jeho interpretace a aplikace je zcela v souladu se závěry všeobecně teorií i praxí přijímanými, totiž že absolutní neplatnost nastává přímo ze zákona; může se jí dovolávat každý; nejen soud, ale i jiný státní orgán k ní přihlíží z úřední povinnosti, a nemůže ani konvalidovat. Jinými slovy, protože namítaná dobrá víra na straně stěžovatelů, stejně tak jako zájem na zvelebení nemovitostí stěžovatelem 1, jsou z pohledu režimu úkonů absolutně neplatných irelevantní, Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 30. 6. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.