II.ÚS 182/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty určené zákonem. Lhůta začala dnem doručení rozsudku orgánem veřejné moci, což bylo potvrzeno kopii doručenky. Zákonná lhůta se nespočítává podle občanského soudního řádu, protože § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu neumožňuje její prodloužení. Soud se proto rozhodl, že stížnost nelze věcně projednat.
Rubrum
II. ÚS 182/2000 1 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. R. a synové, s. r. o., S. V., zastoupené JUDr. K. F., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 12. 1999, č. j. 10 Ca 249/99-17, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 56a odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka napadla ústavní stížností ze dne 20. 3. 2000 rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 12. 1999, č. j. 10 Ca 249/99-17, s tvrzením, že obecný soud jako orgán veřejné moci porušil ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně s tím nedostál svých ústavních povinností uložených mu články 90 a 95 odst. 2 Ústavy ČR. Ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána dne 21. 3. 2000 a ústavnímu soudu poté doručena dne 22. 3. 2000. Ústavní soud posuzoval lhůtu k podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích doručil ústavnímu soudu kopii doručenky, ze které bylo zjištěno, že napadený rozsudek byl Krajským soudem v Českých Budějovicích doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 21. 1. 2000. Je tedy zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 20. 3. 2000. Pro počátek 60 denní zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti vyplývá jiný režim než v řízení podle občanského soudního řádu, podle něhož se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (§ 57 občanského soudního řádu). Kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., 1 2 II. 182/2000 o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, prominutí ani prodloužení 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti neumožňuje. Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatelky nelze věcně projednat, nebol' byla podána po uplynutí lhůty určené k podání ústavní stížnosti. Za tohoto stavu věci soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 19. dubna 2000 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.