II.ÚS 1825/10
V PLATNOSTI- KS Praha 10 To 350/2009
- OS Příbram 3 T 8/2009
- NS 7 Tdo 136/2010
- ÚS II.ÚS 1825/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadená rozhodnutí byla zrušena vyšším soudem. Stížnost byla podána proti pravomocným rozhodnutím, která již nebyla platná. Soud se rozhodl, že stížnost je bezpředmětná a proto nepřípustná. Rozhodnutí bylo vyhlášeno mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. L., zastoupeného JUDr. Vítem Širokým, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, U Nikolajky 5, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 3. 2010 sp. zn. 7 Tdo 136/2010, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009 sp. zn. 10 To 350/2009 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 4. 2009 sp. zn. 3 T 8/2009, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnost napadl stěžovatel všechny v záhlaví označené rozsudky obecných soudů, neboť jimi podle jeho názoru mělo dojít k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu). Při projednávání věci Ústavní soud dne 16. 9. 2010 zjistil ze sdělovacích prostředků, že v trestní věci stěžovatele podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona a na základě této stížnosti zrušil Nejvyšší soud jak napadené usnesení Krajského soudu v Praze, tak rozsudek Okresního soudu v Příbrami. Vzhledem k této informaci Ústavní soud vyčkal, zda stěžovatel sám Ústavní soud o této skutečnosti vyrozumí a vezme svou ústavní stížnost zpět z důvodu její bezpředmětnosti. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo a stěžovatel (resp. jeho advokát) svou informační povinnost nesplnil, byl Ústavní soud nucen sám se obrátit na příslušný soud a vyžádat rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona. Dne 16. 11. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. 4 Tz 41/2010, v němž tento soud vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009 sp. zn. 10 To 350/2009 byl porušen zákon v ust. § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ust. § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v neprospěch stěžovatele. Proto Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení krajského soudu, tak rozsudek Okresního soudu v Příbrami a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že v případě stěžovatele byla rozhodnutí napadená ústavní stížností zrušena Nejvyšším soudem, a ústavní stížnost tedy nesměřuje proti "pravomocnému rozhodnutí", přičemž stěžovatel nevzal svou ústavní stížnost zpět, byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný dle ust. 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. listopadu 2010 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.