II.ÚS 183/96
V PLATNOSTI- OS Bruntál 12 C 300/94
- KS Ostrava 10 Co 914/95
- ÚS II.ÚS 183/96
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o zjevně neopodstatněný návrh. Stěžovatel se zpravidla opakoval v námitkách, které již byly vyřešeny před obecnými soudy. Soud nesmí přezkoumat celkovou zákonnost rozhodnutí, jen zda bylo porušeno ústavně zaručené právo. Protože orgán vyloučení byl právnickou osobou soukromého práva, nebyl považován za orgán veřejné moci.
Rubrum
II. ÚS 183/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M.S., zastoupeného advokátem Mgr. J.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 8. 1995, sp. zn. 12 C 300/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 1996, sp. zn. 10 Co 914/95, t a k t o:
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
: Navrhovatel svou včas podanou ústavní stížností napadl rozsudky Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 8. 1995, sp. zn. 12 C 300/94, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 1996, sp. zn. 10 Co 914/95, s tím, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo, zakotvené v čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), které zajišťuje nedotknutelnost obydlí, dále právo upravené v č1. 12 odst. 3, dle kterého jsou jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí připuštěny, jen pokud to dovoluje zákon, a konečně právo chráněné čl. 7 Listiny, zaručující nedotknutelnost soukromí osoby, a kde omezení jsou připuštěna jen v případech stanovených zákonem. Rozsudky u obecných soudů byl stěžovatel zavázán k povinnosti vyklidit 3pokojový družstevní byt v B., a to na podkladě rozhodnutí OSBD o vyloučení z družstva z důvodu neplacení úhrady za užívání bytu. Dle názoru stěžovatele nebyl v soudním řízení dodržen zákon, neboť rozhodnutí o vyloučení z družstva nebylo stěžovateli jako členu družstva písemně oznámeno, a navíc v případě rozhodnutí o vyloučení z družstva nepřichází s ohledem na znění § 231 odst. 3 obch. zák. v úvahu náhradní doručení. Tím, že mu nebylo rozhodnutí o vyloučení doručeno, neměl možnost se proti rozhodnutí odvolat k obchodnímu soudu, čímž byl porušen rovněž čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 12 C 300/94, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh, který není opodstatněný. Ústavní soud nepatří do soustavy obecných soudů a není ani jejich přezkumnou instancí, jeho pravomoc je vázána na zjištění, zda zásahem orgánu veřejné moci byla porušena ústavně zaručená práva nebo svobody, zejména procesní principy zakotvené v hlavě páté Listiny. Vzhledem k tomu, že stěžovatel namítal porušení základních práv a svobod, nezbylo než se věcí zabývat. Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je však zřejmé, že stěžovatel opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy, s nimiž se tyto soudy zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí i vypořádaly. Ze samotného faktu, že v řízení před obecnými soudy bylo vyhověno návrhu na vyklizení bytu směřujícímu proti stěžovateli a byl vysloven právní názor, se kterým stěžovatel nesouhlasí, nelze dovozovat porušení práva na nedotknutelnost osoby, soukromí a obydlí, chráněného č1. 7 a 12 Listiny. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí napadených ústavní stížností, a není proto oprávněn odstraňovat takové nezákonnosti, které neměly za následek zásah do některého z ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavnímu soudu ani nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, jestliže tyto nevybočily z rámce ustanovení § 132 o.s.ř. Jestliže tedy v dané věci došlo k vyloučení stěžovatele z družstva na základě jeho stanov z důvodu dlouhodobého neplacení nájemného, což stěžovatel nepopírá, tedy z důvodu porušení základní členské povinnosti, a tím k zákonnému zániku nájmu dle § 714 OZ a následnému vyklizení dle § 711 odst. 1 písm. d); § 712 odst. 5 věta druhá OZ soudem, přičemž podstatou ústavní stížnosti jsou stěžovatelovy námitky týkající se problematiky doručování rozhodnutí družstva o vyloučení, tedy postupu orgánu, který je právnickou osobou soukromého práva oddělenou od soustavy státních orgánů a který proto není orgánem veřejné moci, tak jak má na mysli § 72 zák. č. 182/1993 Sb., nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout, neboť navíc nebylo z obsahu soudního spisu zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů upravených v hlavě páté Listiny, když oba soudy vycházely ze skutkového stavu, který byl řádně zjištěn za účasti stran sporu a způsobem, který je upraven v příslušných ustanoveních o.s.ř. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Dr. Iva Brožová V Brně dne 21. 11. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.