II.ÚS 187/05
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, protože podatel nebyl účastníkem řízení, jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí. Soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, podle něhož má právo podat ústavní stížnost pouze účastník řízení. Návrh byl považován za podaný osobou zjevně neoprávněnou, protože petit neobsahoval žádné důvody pro zásah do ústavních práv mimo účastnické postavení. Soud neshledal základ pro zahájení řízení, protože petit byl srozumitelný, úplný a nebylo možné jej doplnit.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele RNDr. P. F., zastoupeného Mgr. Romanem Vojtíškem, advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Vinohradská 6, o návrhu na zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 1. 12. 2004, čj. Rz/228/04, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel se svým podáním domáhá, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by shora uvedené rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zrušil. Tvrdí, že jím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Rada svým postupem neumožnila navrhovateli zúčastnit se řízení, které se jej týkalo, čímž porušila právo na rovnost účastníků řízení, rozhodovala v duchu "prosazování velkých skupin na úkor menších", čímž porušila právo navrhovatele podnikat, a v řízení rozhodla v rozporu se zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, čímž porušila čl. I. Ústavy. Z připojených příloh (zejména reakce Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 31. 1. 2005 na podnět navrhovatele ze dne 13. 12. 2004, směřující proti napadenému rozhodnutí) Ústavní soud ověřil, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení o rozšíření územního rozsahu vysílání, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí, jak navrhovatel tvrdí v ústavní stížnosti. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Dle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Tímto zákonem je zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dle jehož ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Je zřejmé, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí. Není tedy, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat proti němu ústavní stížnost. Osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v této věci mohl být pouze účastník řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Pokud navrhovatel spatřoval porušení svých práv (také) v samotném faktu, že tímto účastníkem řízení nebyl, pak nutno v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/95) poukázat na to, že takovéto rozhodnutí (resp. postup soudu) by ve vztahu k němu mohlo být posuzováno pouze jako tzv. "jiný zásah orgánu veřejné moci". Tomu by však musel odpovídat i petit návrhu. Jestliže se však navrhovatel domáhá pouze zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neumožňuje tak Ústavnímu soudu se věcí z tohoto pohledu vůbec zabývat, zjistit, zda došlo k jinému zásahu orgánu veřejné moci do práv navrhovatele a případně na danou situaci podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu reagovat. Petitem návrhu je přitom Ústavní soud vázán a nemůže jej sám měnit ani doplňovat. Vzhledem k tomu, že petit projednávaného návrhu je určitý, srozumitelný a úplný (§43 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud neshledal ani důvod navrhovatele k jeho změně vyzývat. S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. května 2005 JUDr. PhDr. Stanislav Balík soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.