Ústavní soud · Usnesení

II.ÚS 1871/22

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-01-24 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost · ECLI:CZ:US:2023:2.US.1871.22.1

  1. MS Praha 30 CO 101/2022-99
  2. ÚS II.ÚS 1871/22
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o zjevně neopodstatněnou žalobu. Soud se opřel o své stanovisko pléna, podle něhož nezakládá právo veřejného funkcionáře na náhradu nemajetkové újmy způsobené zveřejněním jeho údajů prostřednictvím veřejné datové sítě bez žádosti. Tento postup nebyl považován za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Soud konstatoval, že výsledek je dostačující i bez ústního jednání.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Romana Hájka, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2022 č. j. 30 Co 101/2022-99 ve vztahu k výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. ledna 2022 č. j. 47 C 235/2021-75 v rozsahu, v němž se týká stěžovatelova nároku na zaplacení náhrady nemajetkové újmy, a ve vztahu k nákladovému výroku II. téhož rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení části v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených zejména čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti žalobou domáhal omluvy a zaplacení náhrady nemajetkové újmy (finančního zadostiučinění) ve výši 30 000 Kč za nesprávný úřední postup ve formě zveřejňování citlivých údajů stěžovatele v Centrálním registru oznámení z důvodu jeho působení jako veřejného funkcionáře (v období do 31. 12. 2020). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. ledna 2022 č. j. 47 C 235/2021-75 žalobu zamítl a Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. V posuzované věci jde o účinky nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. února 2020, kterým byl uplynutím dne 31. prosince 2020 zrušen § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (ve znění účinném od 30. června 2018). Rozhodnutí o ústavní stížnosti závisí na řešení otázky, zda má nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 za následek nesprávnost postupu Ministerstva spravedlnosti jako správce registru oznámení, které podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů v rozsahu stanoveném zrušenou zákonnou úpravou přede dnem vykonatelnosti tohoto nálezu umožnilo každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti; jinými slovy, zda šlo o nesprávný úřední postup tohoto ministerstva ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb.

4. Totožnou problematikou se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 ze dne 29. listopadu 2022, kterým byl překonán právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn.

IV. ÚS 579/22 ze dne

18. října 2022 a podle kterého samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. prosince 2020 způsobem podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

5. Za dané situace Ústavní soud považuje za dostačující na odůvodnění citovaného stanoviska (které bylo přijato na návrh vzešlý z řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby, která byla zastoupena stejnou advokátkou jako stěžovatel v nynější věci) tímto odkázat a konstatovat, že s ohledem na jeho závěry je namístě ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

6. K návrhu stěžovatele, aby posuzovaná ústavní stížnost byla spojena s ústavní stížností vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 579/22, Ústavní soud poznamenává, že řízení vedené pod sp. zn. IV. ÚS 579/22 bylo v mezidobí již skončeno.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.