II.ÚS 1899/08
V PLATNOSTI- MS Praha 62 Co 299/2007-71
- ÚS II.ÚS 1899/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Stížnost se týkala rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty a nároku na spravedlivý proces. Soud se rozhodl, že lhůta pro podání stížnosti začíná po doručení posledního procesního prostředku, kterým bylo rozhodnutí městského soudu. Protože stížnost byla podána až po uplynutí lhůty, nebyla přípustná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. T. V., CSc., právně zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Národní 25, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007 sp. zn. 62 Co 299/2007, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž mělo být porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práva svobod. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo stěžovateli uloženo zaplatit pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč s odůvodněním, že se dopustil hrubě urážlivého výroku vůči předsedkyni senátu. Tímto usnesením byl rovněž stěžovatel poučen, že proti němu není přípustné dovolání. Jak uvedl stěžovatel v ústavní stížnosti, na základě shora uvedeného poučení nabyl dojmu, že proti citovanému usnesení je možno podat odvolání. Na základě výkladu ust. § 10 odst. 2 o. s. ř. podal odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud usnesením ze dne 30. 4. 2008 č.j. 1 Co 138/2008-97 řízení zastavil, neboť dovodil, že z § 201 o. s. ř. vyplývá, že odvoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí soudu I. stupně, nikoliv však soudu odvolacího a z tohoto důvodu nemá dostatek funkční příslušnosti k projednání odvolání stěžovatele. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že po skončení řízení před městským soudem pouze vyjádřil nesouhlas s právními závěry soudu, nešlo o výroky urážlivé a již vůbec ne o ztěžování jednání. Stěžovatel se domnívá, že v případě, kdy se ukládá účastníku řízení pořádková pokuta, je v občanském soudním řádu založena nerovnost mezi účastníky řízení, a to mezi řízením v I. stupni a řízením odvolacím, neboť v obou případech se jedná o porušení téže povinnosti, tj. povinnosti zdržet se rušení pořádku, činit hrubá či urážlivá podání k soudu, neplnit povinnosti uložené v § 294 a 295 o. s. ř. či jinak hrubě ztěžovat postup řízení. V případě, že by obdobné pořádkové opatření bylo učiněno soudem I. stupně, měl by stěžovatel možnost se proti němu odvolat a odvolání by bylo odvolacím soudem řádně projednáno. Vzhledem k tomu, že pořádková pokuta byla uložena odvolacím soudem bez možnosti dalšího soudního přezkumu, domnívá se stěžovatel, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soud, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007, které mu bylo doručeno dne 20. 11. 2007. Usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zastaveno odvolací řízení ve věci pořádkové pokuty, stěžovatel ústavní stížností nenapadá a nemůže tedy od jeho doručení ani počítat lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Zákonem stanovenou lhůtu pro podání ústavní stížnosti je proto nutno počítat od doručení napadeného rozsudku, a vzhledem k tomu, že k poštovní přepravě byla ústavní stížnost podána až dne 28. 7. 2008, lze učinit závěr, že stěžovatel podal ústavní stížnost opožděně. Z výše uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. května 2009 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.