II.ÚS 192/10
V PLATNOSTI- NS 32 Odo 1223/2006
- ÚS I.ÚS 3016/07
- ÚS II.ÚS 192/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, což je podle zákona povinné. Soud zdůraznil, že stěžovatel byl již vícekrát upozorněn na povinnost zastoupení, a opakované výzvy byly respektovány. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neodstranil výslednou vadu, bylo rozhodnutí považováno za zjevně neopodstatněné. Soud se rozhodl bez ústního jednání na základě § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006 čj. 32 Odo 1223/2006-55, takto Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Svou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu s tím, že toto usnesení "obdržel" dne 15. ledna 2007. Dříve než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovatelem napadeného rozhodnutí je povinen zkoumat, zda jeho ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení § 30 odst. 1 tohoto zákona musí být fyzické a právnické osoby, jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem, zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Z ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatel advokátem zastoupen není. S ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, se přitom stěžovatel na Ústavní soud od roku 2004 obrátil již více než desetkrát, přičemž byl k odstranění totožné vady opakovaně vyzýván s poučením, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např. sp. zn. I. ÚS 3016/07, II. ÚS 1066/09, I. ÚS 2304/09, IV. ÚS 56/06, II. ÚS 256/06, II. ÚS 2521/07 a další). Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz usnesení I. ÚS 438/09), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho nového poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval. Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. února 2010 Stanislav Balík soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.