II.ÚS 1929/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou, sídlem Koželská 205, Ledeč nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2026 č. j. 100 Co 33/2026-559, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a D. M. a nezletilého M. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") ze dne ze dne 4. 6. 2021 č. j. 35 Nc 56/2020-128 byla schválena dohoda stěžovatele a vedlejší účastnice (dále i jen "matka"), na jejímž základě byl nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") svěřen do péče matky, otec se zavázal s účinností od července 2021 přispívat na výživu nezletilého částkou 5 000 Kč měsíčně, byl upraven běžný styk nezletilého s otcem a rovněž styk o prázdninách. Následně byla rozsudkem okresního soudu ze dne 18. 7. 2023 č. j. 0 P 58/2021-237, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 19. 1. 2024 č. j. 126 Co 112/2023-270, změněna úprava styku otce s nezletilým tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v lichém kalendářním týdnu od pátku po skončení vyučování nezletilého do pondělí sudého týdne do 8:00 hodin, a v sudém kalendářním týdnu od úterý po skončení vyučování nezletilého do středy 8:00 hodin. Rovněž byl upraven prázdninový styk otce s nezletilým.

3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 10. 11. 2025 č. j. 0 P 58/2021-497 byly, mimo jiné, zamítnuty návrhy matky i otce na změnu úpravy styku s nezletilým a návrh otce na změnu péče o nezletilého (výroky I., II.), s účinností od 1. 9. 2023 do 31. 1. 2025 bylo zvýšeno výživné stanovené otci na částku 7 600 Kč měsíčně a s účinností od 1. 2. 2025 na částku 7 000 Kč měsíčně (výroky III.) a otci byla uložena povinnost zaplatit nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2023 do 31. 10. 2025 ve výši 62 200 Kč (výrok V.).

4. K odvolání otce i matky byl napadeným rozsudkem krajského soudu rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v řízení navrhoval střídavou péči ve vztahu k nezletilému, příp. rozšíření stávajícího styku, neboť má za to, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby byl vychováván stejnoměrně oběma rodiči. Zdůrazňuje, že stabilita výchovného prostředí nemůže být sama o sobě argumentem pro vyloučení střídavé péče a že jedním z požadavků naplňujících pojem nejlepšího zájmu dítěte je to, aby bylo vychováváno zásadně oběma rodiči a aby oba rodiče nesli náklady spojené s jeho výchovou a péčí o něj. Tvrdí, že krajský soud se otázkou, proč nebyla zvolena střídavá péče, zabýval jen okrajově, bez řádného odůvodnění. Je toho mínění, že ve stávající formě styku funguje jako "víkendový strýček", což je podle něj v rozporu s dosavadní judikaturou. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. Ústavní soud opakovaně judikuje, že svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci [srov. např. nález ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14 (N 235/75 SbNU 617)]. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte, zda jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé péče, kterému z rodičů dítě do péče svěřit a jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk dítěte s tím rodičem, kterému do péče svěřeno nebylo. Úkolem soudu zároveň je snažit se nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny. Pakliže učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu provádět opětovnou detailní kontrolu majetkových poměrů účastníků řízení a přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy.

9. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho nesouhlas s tím, že nezletilý nebyl svěřen do střídavé péče obou rodičů, aby byl vychováván stejnoměrně oběma rodiči, přičemž napadené rozhodnutí krajského soudu považuje v tomto ohledu za nedostatečně odůvodněné.

10. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že právem obou rodičů je v zásadě pečovat o dítě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo dítěte na péči obou rodičů. Projevují-li oba rodiče o svěření dítěte do své péče upřímný zájem a naplňují všechna kritéria podstatná pro rozhodování o úpravě výchovných poměrů přibližně stejnou měrou, je třeba vycházet z předpokladu, že v nejlepším zájmu dítěte je svěření do péče obou rodičů. Tento předpoklad lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí objektivní důvody [srov. např. nález ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. III. ÚS 2391/21 (N 88/113 SbNU 67), nález ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3085/22 (N 36/117 SbNU 34) aj.].

11. Je-li dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutno za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu považovat jeho přání. Současně není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoli na pečlivém posuzování všech jeho zájmů [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), nález ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14 (N 110/77 SbNU 607) aj.].

12. V nyní posuzované věci bylo o změně úpravy péče rozhodováno za stavu, kdy předchozí úprava byla schválena soudem na základě dohody rodičů v době, kdy byly nezletilému čtyři roky. Nyní má nezletilý osm let, má vytvořený vztah k oběma rodičům a je dlouhodobě adaptován na stávající model péče. Okresní soud i krajský soud v odůvodnění svých rozhodnutí zdůraznily, že nezletilý má pozitivní vztah k oběma rodičům, ale že z jeho vyjádření je patrná užší vazba na matku, kdy opakovaně vyjádřil přání být více v péči matky. Jeho vztah k otci je zachovaný, avšak opakovaně vyjadřoval přání nerozšiřovat rozsah péče otce. Uváděl, že si přeje být v převažující péči matky, současně však sdělil, že chce být i s otcem a nemá jasnou představu o konkrétním rozsahu péče. Na jedné straně zmiňoval zkrácení úterního styku bez přespání, nad straně druhé vyjadřoval přání zůstávat u otce až do pondělí (oproti návrhu matky, která požadovala zkrátit v lichém kalendářním týdnu styk otce s nezletilým od pátku do neděle).

13. V řízení bylo dále zjištěno, že matka prokazatelně vyvíjela snahu k dosažení dohody ohledně péče o nezletilého a že k dohodě nedošlo zejména z důvodu postoje otce. Krajský soud (ve shodě s okresním soudem) na základě provedeného dokazování shledal, že o rodičovských kompetencích otce lze mít pochybnosti s ohledem na jeho konfliktní chování v prostředí školy nezletilého, kdy se opakovaně pokoušel neoprávněně vstupovat do školy a narušovat výuku, a to i přes výzvy k opuštění školy, přičemž těmto incidentům byl přítomen i nezletilý a jeho spolužáci. Rovněž krajský soud poukázal na fyzické napadení matky ze strany otce při předávání nezletilého, které bylo kvalifikováno jako přestupek, z něhož byl otec shledán vinným (viz bod 17. rozsudku okresního soudu).

14. Na základě uvedených skutečností nespatřuje Ústavní soud v závěru krajského soudu, že v poměrech nezletilého nedošlo k takové podstatné a zákonem předvídané změně poměrů, která by mohla odůvodnit změnu dosavadní úpravy péče či styku, žádné znaky neústavního pochybení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že krajský soud reflektoval judikaturu Ústavního soudu a zabýval se tím, zda jsou splněny předpoklady pro střídavou péči rodičů. Dospěl však k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilého je jeho ponechání v péči matky, a to s přihlédnutím zejména k přání nezletilého, ke kontinuitě dosavadní péče matky a k převažující potřebě zachování stability výchovného prostředí nezletilého. Krajský soud srozumitelně vysvětlil, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil, přičemž věnoval potřebnou pozornost nejlepšímu zájmu nezletilého. Při zohlednění konkrétních okolností posuzovaného případu nelze způsob vymezení péče promítnutý do napadeného rozhodnutí považovat za ústavně nekonformní. Pochybení, pro které by napadené rozhodnutí bylo nutno označit za svévolné či excesivní, zjištěno nebylo.

15. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.

16. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu