II.ÚS 193/97
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože žalobce požadoval zrušení vykonatelnosti platebního výměru, což není předmětem přezkumu Ústavního soudu. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, podle něhož není Ústavní soud příslušný k projednání návrhu na zrušení vykonatelnosti rozhodnutí. Stížnost byla odmítnuta jako nepřípustná, protože Ústavní soud nemá pravomoc rušit vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Návrh na zrušení části § 32 odst. 13 zákona o daních nebyl předmětem rozhodnutí, protože stížnost byla odmítnuta v předchozím kroku.
Rubrum
II. ÚS 193/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu stěžovatele F., zapsaného v obchodním rejstříku Krajského obchodního soudu v Praze, oddíl C, vložka 24440, zastoupeného advokátem JUDr. J.T., t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění
Ve svém návrhu ze dne 2. 6. 1997, označeném jako ústavní stížnost,. stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl nálezem takto: "Vykonatelnost platebního výměru' č. 970000040, vydaného Finančním úřadem pro P. dne 26. 2. 1997, čj. 29291/97/001915/5632, kterou uvedený platební výměr nabyl na základě části ustanovení § 32 odst. 13 zák. ČNR č. 377/1992 Sb., a to slov "a- nebo jestliže jeho podání nemá odkladný účinek a uplynula-li zároveň lhůta plnění", se zrušuje." Současně se domáhal zrušení části ustanovení § 32 odst. 13 zák. ČNR č. 377/1992 Sb., a to ve slovech "a nebo jestliže jeho podání nemá odkladný účinek a uplynula-li zároveň lhůta k plnění". Dle § 72 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost přípustná proti rozhodnutím o posledním prostředku, které zákon k ochraně práv přiznává, s výjimkami upravenými v § 75 odst. 2 písm. a) a b) uvedeného zákona. Dle § 79 odst. 2 uvedeného zákona Ústavní soud může odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení, Ústavní soud není oprávněn rušit vykonatelnost ústavní stížností nenapadeného rozhodnutí. Tato skutečnost je natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Návrhem na zrušení části ustanovení § 32 odst. 13 zák. ČNR č. 377/1992 Sb. se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný jen pokud by ústavní stížnost přijal. Ústavní soud však ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr.Iva Brožová soudce zpravodaj V Brně dne 4. 7. 1997 ~
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.