II.ÚS 193/98
V PLATNOSTI- OS Náchod 6 C 43/95-23
- NS 2 Cdon 2025/97-50
- ÚS II.ÚS 193/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadená rozhodnutí neporušila základní práva stěžovatelek. Soud se opřel o čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Základní právo na spravedlivé soudní řízení nebylo porušeno, protože stěžovatelky nezaručily řádné doručení důkazních prostředků. Ústavní soud rozhodl, že nárok na spravedlivé řízení nezahrnuje povinnost soudů přezkumovat výsledky řízení, pokud byly dodrženy procesní pravidla.
Rubrum
II. ÚS 193/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Antonína Procházky o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) M.Ř., 2) O.R., 3) M.Ž., všechny zastoupeny advokátem JUDr. F.K., proti usnesení Nejvyššího soudu, čj. 2 Cdon 2025/97-50, ze dne 24. 2. 1998, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 18 Co 535/9534, ze dne 11. 8. 1995, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Stěžovatelky se svou včas podanou ústavní stížností domáhaly s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a č1. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání stěžovatelek do rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 5. 1995, čj. 6 C 43/95-23, zamítajícímu jejich žalobu na uložení povinnosti žalobcům sepsat s nimi dohodu o vydání věcí blíže specifikovaných v uvedeném rozsudku. Jak Ústavní soud konstatoval již v celé řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. V tomto směru Ústavní soud z připojeného spisu Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 6 C 43/95, nezjistil, že by k porušení uvedených principů došlo, neboť stěžovatelky ve svém dovolání stran splnění odvolací lhůty namítaly s odkazem na výpis z knihy pošty jejich právního zástupce převzetí zásilky, jejímž obsahem byl rozsudek soudu prvého stupně, teprve dnem 18. 5. 1995, a nikoliv tedy skutečnosti rozhodné z hlediska § 47 odst. 2 o.s.ř., tj. skutečnost, že se adresát v místě doručování nezdržoval a že nebyl dodržen postup předpokládaný uvedeným ustanovením, tj. opakovaný pokus o doručení adresátu řádně předtím avizovaný. Za této situace nelze s ohledem na dnes po novelizaci občanského zákoníku zákonem č. 171/1992 Sb., platnou zásadu objektivní pravdy a zásadu projednací, dle níž tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí odpovědnosti účastníků řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, nic vytknout, a proto nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Jinými slovy, Ústavní soud jakožto orgán ochrany ústavnosti dle čl. 83 Ústavy nesdílí názor stěžovatelek, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich základní práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny a dle č1. 38 odst. 2 Listiny, neboť bylo na nich, resp. jejich zástupci, aby v řízení před obecnými soudy na relevantní nedostatky z hlediska doručování, resp. § 47 odst. 2 o.s.ř., adekvátně, tj. řádně a včas reagovaly. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.