II.ÚS 1939/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Alexandra Romanova, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení ministra vnitra č. j. MV-69646-2/SO-2025 ze dne 12. května 2025, spojené s návrhem na zrušení § 7y zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Stěžovatel jako občan Ruské federace podal 17. dubna 2023 prostřednictvím Úřadu městské části Praha 6 žádost o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvu vnitra byla žádost doručena 17. května 2023. Ministerstvo o žádosti nerozhodlo v zákonné lhůtě 180 dní, která měla uplynout 14. listopadu 2023.

2. Dne 14. dubna 2025 podal stěžovatel žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Napadeným usnesením ministr vnitra žádosti nevyhověl. Uvedl, že podle § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, který nabyl účinnosti 11. února 2025, se řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podá občan Ruské federace, přeruší dnem následujícím po dni, kdy je žádost postupem podle § 21 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky doručena Ministerstvu vnitra. Řízení o žádosti stěžovatele je tedy přerušeno a bude v něm pokračováno dnem následujícím po dni pozbytí účinnosti § 2 zákona č. 65/2022 Sb. V současné době Ministerstvo vnitra nesmí v řízení o žádosti stěžovatele vydat rozhodnutí, a proto jeho žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nelze vyhovět.

3. Stěžovatel se domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že aplikací § 7y zákona č. 65/2022 Sb. došlo v řízení vedeném pod sp. zn. MV-95550/VS-2023 k zásahu do základních práv stěžovatele, a aby zrušil § 7y zákona č. 65/2022 Sb. (byť nesprávně označeného jako § 7y čl. I části první zákona č. 24/2025 Sb.) s odůvodněním, že v důsledku aplikace tohoto ustanovení došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Domáhá se de facto toho, aby příslušný senát přerušil řízení o ústavní stížnosti a postoupil návrh na zrušení části zákona plénu.

4. Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady pro meritorní posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem než ústavní stížností musí být zachována rovněž u jiného zásahu (zde tvrzené nečinnosti) orgánu veřejné moci.

6. Ústavní soud odkazuje na svá usnesení sp. zn. I. ÚS 814/25 ze dne 25. března 2025, sp. zn. IV. ÚS 749/25 ze dne 26. března 2025, sp. zn. IV. ÚS 905/25 ze dne 9. dubna 2025, sp. zn. IV. ÚS 904/25 ze dne 30. dubna 2025, sp. zn.

I. ÚS 1819/25 ze dne

24. června 2025, sp. zn.

III. ÚS 1920/25 ze dne

4. července 2025 a sp. zn.

I. ÚS 756/25 ze dne

14. července 2025, jimiž odmítl ústavní stížnosti stěžovatelů proti usnesení ministra vnitra, který nevyhověl jejich žádostem o uplatnění opatření proti nečinnosti spojené s návrhem na zrušení § 7x a 7y zákona č. 65/2022 Sb. V těchto usneseních Ústavní soud uvedl, že stěžovatelé mají k dispozici právní prostředky ochrany, kterými se mohou tvrzenému zásahu do svých práv bránit (žalobu na ochranu proti nečinnosti) a které před podáním ústavní stížnosti nevyčerpali.

7. Stěžovatel uvádí, že žalobu proti nečinnosti podle § 80 odst. 1 a 2 soudního řádu správního lze podat pouze ve lhůtě jednoho roku a tuto lhůtu nelze prominout. Dále stěžovatel uvádí, že určitou alternativu by nabízelo využití žaloby proti nezákonnému zásahu podle § 82 a násl. soudního řádu správního. Je však přesvědčen, že jsou v jeho věci splněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

8. Žaloba proti jinému zásahu nepředstavuje opravný prostředek, který by stěžovatel musel vyčerpat před podáním ústavní stížnosti. K řešení otázek, které stěžovatel předkládá, slouží žaloba proti nečinnosti, a uplynutí lhůty k jejímu podání nelze napravit podáním jiného druhu žaloby (obdobně usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 A 43/2025-12).

9. Naproti tomu žaloba proti nečinnosti představovala opravný prostředek i ve stěžovatelově věci. Ústavní soud v minulosti dospěl k závěru, že ustanovení § 80 soudního řádu správního není v rozporu s ústavním pořádkem [nález sp. zn. Pl. ÚS 25/19 ze dne 14. července 2020 (N 147/101 SbNU 28; 347/2020 Sb.)]. Existence lhůty k podání žaloby a nemožnost prominutí jejího zmeškání je součástí podmínek, které předvídá čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je tedy nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal opravný prostředek, který měl k dispozici.

10. Podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Smyslem tohoto ustanovení je zajištění institucionální garance ústavnosti výkonu veřejné moci, která v daném případě nabývá na mimořádném významu ve srovnání se subjektivním zájmem stěžovatele na ochraně jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.

11. Ústavní soud důvody pro postup podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neshledal. Ústavní soud již pod sp. zn. Pl. ÚS 15/25 vede řízení o návrhu skupiny senátorů na zrušení § 7x a 7y zákona č. 65/2022 Sb. a přechodných ustanovení k nim. V takové situaci nelze shledat, že by stěžovatelova ústavní stížnost podstatně přesahovala jeho zájmy. Tento přesah stěžovatel totiž spojoval právě s tím, že v jeho věci bylo aplikováno ustanovení, které podle něj odporuje ústavnímu pořádku a jeho ústavní stížnost tak byla prostředkem, který by mohl vést ke zrušení tohoto ustanovení.

12. Z výše popsaných důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a § 75 odst. 2 téhož zákona arg. a contario. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení (části) právního předpisu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 23. července 2025 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu