II.ÚS 197/05
V PLATNOSTI- OS Příbram 15 C 169/2004-26
- ÚS II.ÚS 197/05
Ústavní soud odmítl návrh na vyhlášení nálezu, protože podatel nebyl účastníkem řízení, jehož rozhodnutí bylo napadáno. Navrhovatel působil jako obecný zmocněnec žalobců, jehož zastupování bylo odmítnuto nižšími soudy. Soud se opřel o § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož může ústavní stížnost podat pouze účastník řízení nebo osoba, jejíž právo bylo porušeno. Návrh byl odmítnut jako zjevně neopodstatněný, protože podatel nemá právní zájem na výsledku řízení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o návrhu J. P., t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel se svým podáním domáhá, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by určil, že: I. J. P. nemůže být vyloučen ze zastupování, neboť ve všech žalobách zastupuje vysídlence z obcí Kolvína, Padrtě a Záběhlé ve stejné skutkové podstatě - ve stejné věci. II. Pokud okresní soud není schopen sám posoudit záležitosti tak, aby rozsudek byl pravdivý a spravedlivý při uplatnění zákona a doložených skutečností je nezbytné, aby soud nechal vypracovat znalecký posudek. V návrhu dále uvádí, že nesouhlasí s důvody vyloučení ze zastupování uvedenými v usnesení okresního soudu, č.j. 15 C 169/2004-26, ze dne 10. 1. 2005 a krajského soudu, č.j. 32 Co 6-2005-39 ze dne 8. 3. 2005, věc nepovažuje za složitou a nejedná se o zastupování restituentů v různých věcech, protože všichni se domáhají nápravy křivd na základě zákona č. 195/1993 Sb. Z připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 10. 1. 2005, č.j. 15 C 169/2004-26, rozhodl ve věci žalobců L. B. a V. B., obou zastoupených J. P., jako obecným zmocněncem, za účasti České republiky, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování a Pozemkového fondu České republiky, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a určení vlastnictví k nemovitostem, že nepřipouští J. P., jako obecného zmocněnce žalobců. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2005, č.j. 32 Co 6-2005-39, usnesení soudu prvého stupně potvrdil jako usnesení správné a vydané v souladu s § 27 odst. 2 o.s.ř. Dle ust. § 72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Je zřejmé, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, v němž byla vydána usnesení, s jejichž výroky nesouhlasí. V řízení byl pouze zmocněn účastníky řízení, aby je zastupoval jako obecný zmocněnec, což oba soudy nepřipustily. Navrhovatel tedy není, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat ústavní stížnost. Osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v této věci mohl být pouze účastník řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, tj. v tomto konkrétním případě L. B. a V. B., kteří udělili J. P. zmocnění k zastupování, ovšem jen za předpokladu, že by ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2005 JUDr. Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.