II.ÚS 1977/11
V PLATNOSTI- MS Praha 4 Ad 2/2010-37
- NSS 4 Ads 141/2010-57
- ÚS II.ÚS 1977/11
Ústavní soud odmítl návrh na zrušení rozhodnutí nižších soudů, protože stěžovatelka nepodala ústavní stížnost prostřednictvím advokáta, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Návrh neobsahoval ani konkrétní ústavněprávní argumentaci týkající se zásahu do základních práv. Soudce zpravodaj vyzval stěžovatelku k odstranění formálních nedostatků ve třicetidenní lhůtě, což nebylo splněno. Na základě § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu bylo rozhodnutí bez jednání odmítnuto.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci návrhu stěžovatelky V. Ch., advokátem nezastoupené, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2011 č. j. 4 Ads 141/2010-57 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2010 (v petitu chybně uvedeno 2011) č. j. 4 Ad 2/2010-32, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se dne 7. 7. 2011 obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, resp. jejich částí týkajících se nákladů řízení s tím, že zasáhla její základní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně Ústavní soud požádala o ustanovení advokáta pro zastupování v řízení a o "adekvátní prodloužení lhůt k doplňování ústavní stížnosti". Podání neodpovídalo požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které jsou na ústavní stížnost kladeny. Stěžovatelka především nepodala návrh prostřednictvím advokáta a Ústavnímu soudu nedoložila, že by ji v řízení advokát zastupoval, jak to bezpodmínečně vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Krom toho návrh vykazoval i další formální nedostatky, zejména mu chyběla ústavněprávní argumentace, tedy vymezení toho, v čem konkrétně zásah do svých základních práv stěžovatelka spatřuje a proč. Soudce zpravodaj ji proto vyzval dopisem ze dne 13. července 2011 k odstranění uvedených nedostatků ve stanovené třicetidenní lhůtě. Stěžovatelce se zároveň dostalo poučení o následcích nesplnění výzvy. Obsahem přípisu bylo rovněž vysvětlení, proč Ústavní soud svou ustálenou judikaturou nepřipouští přiměřené použití § 30 občanského soudního řádu a advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem neustanovuje. Přílohou výzvy byl též stručný přehled nezbytných náležitostí ústavní stížnosti, jakož i poučení o možnosti žádat o určení advokáta k poskytnutí právní služby Českou advokátní komoru, a to včetně kontaktu na ni. Předmětnou výzvu, jak vyplývá z údajů na doručence, převzala stěžovatelka dne 28. července 2011. Žádný procesní úkon směřující k odstranění vytčených nedostatků však v běhu lhůty, resp. až do dne rozhodnutí o své ústavní stížnosti, neučinila. Poskytnutá lhůta tak uplynula marně a bylo nutno postupovat ve smyslu shora zmíněného poučení. Soudce zpravodaj tedy s ohledem na uvedené návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. září 2011 Jiří Nykodým v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.