II.ÚS 198/96
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podatelka neprokázala zásah orgánu veřejné moci, který by porušoval její základní práva. Soud uvedl, že vydání obecně závazné vyhlášky není zásahem orgánu veřejné moci podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení vyhlášky a na vydání předběžného opatření byl proto zjevně neopodstatněný. Rozhodnutí bylo založeno na tom, že legislativní činnost a vyhlášky nejsou zásahy, jejichž účinky lze předložit k ústavnímu přezkumu.
Rubrum
II .ÚS 198/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky D.K., zastoupené advokátem JUDr. P.G., o ústavní stížnosti spolu s návrhem na zrušení vyhlášky obce S., č. 3/96 a návrhem na vydání předběžného opatření, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
: Navrhovatelka se ve své ústavní stížnosti domáhala vydání nálezu, kterým by bylo rozhodnuto, že je oprávněna provozovat veřejné produkce v období od 15. 5. do 15. 9. běžného roku v době od 21.00 do 4.00 hodin. Spolu s ústavní stížností uplatnila návrh na zrušení vyhlášky č. 3/96 obce S. s tím, že porušuje čl. 11 odst. 1 a 3 a dále čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Dále se domáhala vydání předběžného opatření, kterým by byla účinnost vyhlášky předběžně pozastavena. V odůvodnění svého návrhu uvedla, že smyslem vydané vyhlášky nebylo nic jiného, než omezení její podnikatelské činnosti, kterou v objektu s tančírnou v rekreační oblasti provozuje, přičemž právě vyhláška ve svém č1. 3 toto umožňuje pouze do 24.00 hodin, ačkoliv na druhé straně přímo v obci se veřejné produkce mohou konat i po 24.00 hodině, jak je tomu například pokud jde o obecní hospodu. Dále uvedla, že v jiných obcích v okolí rekreační oblasti ŽP podnikatelé podobné problémy nemají, a zdůraznila, že má-li podnikatelské oprávnění, nemůže obec rozhodnout, kdy podnikat může a kdy ne. Současně poukázala i na rozpor článku 5 odst. 1 vyhlášky s § 30 živnostenského zákona, kde je uvedeno, že kontrolovat dodržování vyhlášky jsou oprávněni příslušníci PČR a osoby pověřené radou obce. V této souvislosti poukázala na obdobnost s hlídkami LM a pomocné stráže VB. Konečně se pozastavila i nad pojmem "neodůvodněný hluk motorových vozidel" s tím, že se obrátila i na přednostu o.ú. ve věci protiústavnosti uvedené vyhlášky, avšak bezvýsledně. K tomu, aby předmětný návrh mohl být ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem vyžadované náležitosti, zakotvené zejména v § 30 odst. 1, § 34, § 72 a násl. cit. zákona. Všechny uvedené náležitosti musí splňovat rovněž ústavní stížnost, se kterou je podle § 74 cit. zák. spojen návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení a návrh na vydání předběžného opatření podle § 80 cit. zák. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. V případě navrhovatelky by to v souvislosti s námitkou protiústavnosti vyhlášky č. 3/96 obce S. bylo buď rozhodnutí podle č1. 5 odst. 3 napadené vyhlášky a nebo podle § 46 odst. 2 a dále § 51 až 88 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z podaného návrhu však nevyplývá, že by k takovému zásahu orgánu veřejné moci došlo. Za této situace má ústavní soud za to, že navrhovatelka neprokázala základní náležitost ústavní stížnosti, totiž zásah orgánu veřejné moci, a proto nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout. Jak vyplývá z uvedeného, již návrh na vydání předběžného opatření i návrh na zrušení zákona nebo jednotlivých ustanovení sdílí osud ústavní stížnosti, resp. jejím předpokladem je, že tato bude přijata a bude mít zákonem č. 182/1993 Sb. předepsané náležitosti. Konečně dlužno dodat, že za zásah orgánu veřejné moci nelze považovat legislativní činnost, jakož i vydání obecně závazného předpisu, tj. vyhlášky, a to ani v tom případě ne, když jak navrhovatelka tvrdí, její ustanovení porušují základní lidská práva (srov. též nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 120/94; I. ÚS 92/94). P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 24. 8. 1996 soudce - zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.