II.ÚS 1999/17

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Marka Rubeše, právně zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, AK se sídlem Černého 517/13, Praha 8, proti sdělení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2017 č. j. Nao 187/2017-193, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 27. 6. 2017 ústavní stížnost, doplněnou dne 19. 9. 2017, v níž stěžovatel namítá, že vyřízením jeho námitky podjatosti, kterou opakovaně podal proti předsedovi senátu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, rozhodujícího ve věci 52 A 70/2016, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (v ústavní stížnosti opakovaně zjevně nesprávně uveden čl. 6 odst. 1 Listiny).

2. O první námitce podjatosti vůči předsedovi příslušného senátu rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 7. 2017 č. j. Nao 118/2017-145 tak, že předseda senátu není vyloučen z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 52 A 70/2016. Nato stěžovatel vznesl dne 7. 4. 2017 druhou námitku podjatosti, o níž Nejvyšší správní soud nerozhodoval usnesením, nýbrž s odkazem na ustanovení § 8. odst. 5 s. ř. s. sdělil stěžovateli své stanovisko k námitce prostřednictvím předsedy senátu shora uvedeným přípisem. Námitku podjatosti totiž vyhodnotil jako opožděnou a v souladu s citovaným ustanovením soudního řádu správního k ní nepřihlížel.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

4. Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své judikatuře přísně ctí zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není příslušný žádný jiný orgán a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je tedy z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Jinými slovy, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada výslovně plyne z ustanovení § 75 odst. 1 zákona Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

5. V projednávaném případě je napadeno negativní posouzení námitky podjatosti předsedy senátu krajského soudu za situace, kdy doposud nebylo ve stěžovatelově věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 52 A 70/2016 meritorně rozhodnuto. Posouzením opakované námitky podjatosti, o níž již bylo jednou Nejvyšším správním soudem negativně rozhodnuto, tak řízení v této věci nekončí, a tudíž k nápravě zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny není zásadně příslušný Ústavní soud. Stěžovatel má nadále k dispozici prostředky zakotvené procesními předpisy v rámci řízení o vlastním předmětu sporu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se stěžovateli otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V současné procesní situaci tak nelze sdělení o opožděnosti námitky podjatosti považovat za konečné "rozhodnutí" ve věci stěžovatele, který má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1832/13, III. ÚS 1603/13, II. ÚS 2815/09, I. ÚS 2222/09, II. ÚS 839/09, IV. ÚS 237/09, I. ÚS 2617/08, IV. ÚS 1643/08, II. ÚS 520/07, II. ÚS 515/07, II. ÚS 57/07, II. ÚS 558/07, II. ÚS 565/06 - vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

6. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavní soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. října 2017 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj