II.ÚS 2001/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky B. D., zastoupené JUDr. Dagmar Kordas Kolákovou, advokátkou, sídlem Slovanská 3240/7a, Šumperk, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 2. července 2026 sp. zn. 40 P 70/2022, 13 P a Nc 116/2026 a o s ní spojeném návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Okresního soudu v Šumperku, jako účastníka řízení, a M. D. a nezletilých G. D., E. D. a L. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku pro porušení svých práv podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka rovněž navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a úřední činnosti Ústavního soudu vyplývá, že nezletilí vedlejší účastníci - děti stěžovatelky a prvního vedlejšího účastníka - byly podle dohody rodičů schválené soudem ve střídavé péči obou rodičů. Podle předchozích soudních rozhodnutí byla dále stěžovatelka povinna umožnit nezletilým vzdělávání v lesní školce v X. Po problémech s docházkou dětí do školky a jejich předáváním v době péče o děti matkou školka odmítla docházku dětí ve dnech, kdy o ně matka pečuje - školka odstoupila od smlouvy. Otec posléze navrhnul změnu rozsahu péče, a to i prozatímním rozhodnutím (§ 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních).

3. Okresní soud napadeným usnesením prozatímním rozhodnutím na dobu tří měsíců určil, že otec je oprávněn a povinen o děti pečovat od neděle do pátku, a každý třetí víkend v měsíci, a ve zbylé části je k tomu oprávněna a povinna matka. Podle okresního soudu matka nezajišťovala opakovaně z různých důvodů pravidelnou docházku do školky. S přihlédnutím k odborným vyjádřením je podle okresního soudu v nejlepším zájmu nezletilého G., kterému byla diagnostikována porucha autistického spektra, aby pravidelně docházel do této školky. V zájmu ostatních nezletilých je, aby docházeli do stejné školky. Matka ponechává předávání nezletilých na svém příteli, který byl vůči personálu školky opakovaně agresivní. I nezletilí se sami vyjadřují negativně k péči matky. Bude otázkou, zda je stěžovatelka v současné době schopná o děti pečovat pro svůj psychický stav. Po dobu školní docházky je proto třeba podle okresního soudu změnit dohodu rodičů schválenou soudem, a dát otci oprávnění a povinnost pečovat o nezletilé v době školní docházky.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka tvrdí, že okresní soud rozhodl prozatímním rozhodnutím na jiném soudním roku, aniž se sama mohla vyjádřit k prováděným důkazům. Jiného soudního roku se zúčastnila jen právní zástupkyně stěžovatelky, stěžovatelka pár dnů předtím spadla v koupelně a poranila si žebra. Dále stěžovatelka namítá nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Okresní soud bez jakýchkoli důkazů uzavřel, že stěžovatelka nezajišťuje dětem docházku do školky. Není zřejmé, které absence považuje za neodůvodněné a které zdravotní důvody pro absenci za fiktivní. Že něco čtyř až sedmileté děti tvrdily ve školce učitelkám, není objektivní důkaz. Dříve uloženou povinnost umožnit vzdělávání ve školce nelze chápat jako povinnost vozit děti do školky vždy a za každé situace. Zanedbávání povinností (například nosit obědy) bylo ojedinělé.

5. Není dále pravdou, že stěžovatelka přenechala vyzvedávání dětí ze školky na svém příteli. Stalo se to jednou. Spekulace o špatném výchovném vlivu přítele stěžovatelky jsou nemístné, šlo o jeden telefonát a jeden incident. Stěžovatelka nemůže být odpovědná za jednání někoho jiného. Odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje řadu zavádějících a tendenčních výroků. Na hraně zákona je i polemika soudu o zdravotním stavu stěžovatelky a jejího přítele. Dříve byl ve věci vypracován znalecký posudek, který shledal, že stěžovatelka je plně způsobilá k péči o děti. Stěžovatelka je nucena strpět povinnost umožnit dětem navštěvovat konkrétní školku, přestože s tím nesouhlasí. U dvou nezletilých dokonce ani není nutné, aby navštěvovali přesně tuto školku. Školka je drahá. Nynější rozhodnutí představuje sankční vyřazení z péče, stěžovatelce zůstávají v podstatě jen tři víkendy v měsíci. Je zde nadto 12 dní v měsíci, kdy stěžovatelka nebude mít žádný kontakt s dětmi. To odporuje zájmu nezletilých. Stěžovatelka konečně pro závažný zásah do nastavení práv a povinností mezi ní a dětmi navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud rovněž akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto zásadně věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

8. Nynější ústavní stížnost směřuje proti prozatímnímu rozhodnutí ve věci péče o nezletilé. Jde o typ rozhodnutí, které představuje pouze přechodné řešení situace a zasahuje do práv a povinností účastníků nikoli konečným způsobem. Zároveň však platí, že i prozatímní rozhodnutí o úpravě poměrů je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v tzv. omezeném testu ústavnosti. Ústavní soud zde zkoumá, zda takové rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (bod 27 nálezu ze dne 30. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1124/26 či body 25 až 28 nálezu ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26).

9. Žádná z uvedených pochybení Ústavní soud v nynější věci neshledal. Rozhodnutí vydal příslušný soud na zákonném podkladě. Napadené rozhodnutí není ani projevem svévole.

10. Jak sama stěžovatelka tvrdí, jiného soudního roku, na kterém probíhalo dokazování za účelem rozhodnutí o návrhu otce na vydání prozatímního rozhodnutí, se účastnila právní zástupkyně matky. Ta mohla plně hájit práva stěžovatelky na tomto jednání. Soud měl k dispozici i písemné vyjádření stěžovatelky. Jiný soudní rok před vydáním prozatímního rozhodnutí upravuje § 465e zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle § 465e odst. 4 téhož zákona platí, že neúčastní-li se jiného soudního roku nebo jednání některý z řádně přizvaných nebo předvolaných účastníků, jedná soud v jeho nepřítomnosti. Nesplnění podmínek uvedeného ustanovení nebo porušení jiného ustanovení zákona stěžovatelka nenamítá. Porušení participativních práv stěžovatelky proto Ústavní soud neshledal.

11. Rozsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá povaze prozatímního rozhodnutí a vypořádává se s podstatou předložených protiargumentů. Není ani pravdou, že okresní soud přijal rozhodnutí bez dokazování, neboť vyslechl svědky, pracovnice školky a přítele stěžovatelky, vycházel z pohovorů nezletilých provedených orgánem sociálně-právní ochrany dětí a dalších důkazů. Sám na jiném soudním roku hovořil s nezletilým G. Rozsah dokazování Ústavní soud nepovažuje za nepřiměřený. Pro zevrubnější dokazování bude prostor v dalším řízení o věci samé, jak sám okresní soud zdůrazňuje v napadeném rozhodnutí.

12. Podle Ústavního soudu dále z úvah okresního soudu srozumitelně vyplývá, co a proč považoval za nejlepší zájem nezletilých. Okresní soud zdůraznil (i s ohledem na dřívější rozhodnutí známá Ústavnímu soudu z věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3485/25, tedy zejména rozsudek okresního soudu ze dne 15. 3. 2024 č. j. 40 P 70/2022-1011 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. 9. 2024 č. j. 70 Co 134/2024-1518), že v zájmu nezletilých je především jejich společná docházka do školky, což je matka podle rozhodnutí soudu povinna respektovat. Okresní soud proto poté, co školní zařízení vypovědělo smlouvu s matkou, přistoupil k dočasné úpravě péče tak, aby umožnil v nejbližší době další vzdělávání nezletilých v tomto zařízení. Ústavní soud považuje dané řešení za poměrně přísné, nekompromisní, ovšem je dočasné a reflektuje, že evidentní příčinou ohrožení docházky dětí do školky je výchovné prostředí stěžovatelky. I výběr předškolního vzdělání spadá pod rodičovskou odpovědnost a vyžaduje shodu obou rodičů. Tu musí následně oba rodiče respektovat. Napadené rozhodnutí proto má svou logiku a je opřené o odůvodněné hodnocení nejlepšího zájmu nezletilých dětí. Ústavní soud nepovažuje napadené rozhodnutí za exces, ani projev svévole.

13. V úpravě poměrů podle prozatímního rozhodnutí nelze spatřovat ani zásah do rovnosti rodičů a práva stěžovatelky a nezletilých na vzájemný kontakt. Jak Ústavní soud uvedl, vnímá, že řešení zvolené okresním soudem představuje poměrně razantní řešení situace, a to i s ohledem na stěžovatelkou tvrzené důsledky, kdy je v měsíci 12 dní bez nezletilých. Takové řešení je však v zájmu nezletilých, je dočasné a vázané na situaci spojenou s problémy s docházkou do školky v době, kdy jsou děti u matky. Ústavnímu soudu není ani z argumentace stěžovatelky známa žádná mírnější alternativa vedoucí k zajištění pravidelné docházky nezletilých do školky. Ústavní soud tedy nemá pochybnosti, že okresní soud respektoval zásadu mimo jiné vyjádřenou výslovně v § 465f větě druhé zákona o zvláštních řízeních soudních, tedy že prozatímním rozhodnutím ve věcech péče rodičů o nezletilé rozhodne soud tak, aby byl s přihlédnutím k okolnostem případu zachován v nejvyšší možné míře kontakt nezletilého dítěte s oběma rodiči. Okresní soud musí mít na paměti zásadu rovnocenné péče obou rodičů i nadále.

14. Ústavní soud proto nyní potřebu zasahovat do prozatímního rozhodnutí v této věci neshledává. Je totiž i na samotné stěžovatelce, aby svoje výchovné prostředí uzpůsobila své povinnosti respektovat docházku nezletilých do školky, která vyplývá z dřívějších soudních rozhodnutí. V tomto řízení přitom nelze dřívější závěry přehodnocovat. I pro stěžovatelku tak platí, stejně jako pro soudy a pro otce, že zájem nezletilých musí být na prvním místě.

15. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 téhož zákona samostatně nerozhodoval, jelikož o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době od jejího podání. Tento návrh jako návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu