II.ÚS 2041/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., advokátky, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 58/2026-117 ze dne 6. 5. 2026 a výrokům I a II usnesení Městského soudu v Brně č. j. 79 EXE 738/2025-76 ze dne 5. 1. 2026, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a dále a) nezletilého R. K. a b) F. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Městský soud v Brně ("městský soud") v záhlaví označeným usnesením částečně zastavil exekuci vedenou ve prospěch nezletilého vedlejšího účastníka a) pro pohledávku na dlužném výživném ve výši 40 000 Kč (napadený výrok I) a dále pro pohledávku ve výši 4 000 Kč (napadený výrok II). Ve zbývající části návrh povinného vedlejšího účastníka b) na zastavení exekuce zamítl (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).

2. Proti výrokům I a II tohoto usnesení podala odvolání stěžovatelka jako matka nezletilého. Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným usnesením její odvolání podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu ("o. s. ř.") odmítl jako podané osobou neoprávněnou (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Vyšel z toho, že nezletilému byl pro exekuční řízení pravomocně ustanoven kolizní opatrovník, který je po dobu trvání kolize oprávněn nezletilého v tomto řízení zastupovat.

3. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí ve specifikovaném rozsahu. Tvrdí, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva nezletilého vedlejšího účastníka podle čl. 3 a čl. 6 Úmluvy o právech dítěte a čl. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 30, čl. 32 odst. 4, čl. 37 odst. 2 a 4 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení těchto práv spatřuje zejména v postupu kolizního opatrovníka, který podle ní řádně nehájil zájmy nezletilého a proti usnesení městského soudu nepodal odvolání.

4. Ústavní stížnost podává stěžovatelka vlastním jménem. Nezletilého v ní výslovně označila jako vedlejšího účastníka a navrhla, aby mu Ústavní soud pro toto řízení ustanovil opatrovníka. Z jejího obsahu tak nelze dovodit, že ji podala rovněž jménem nezletilého. Na vymezení okruhu stěžovatelů nic nemění, že svou argumentaci založila převážně na tvrzeném porušení jeho ústavně zaručených práv. Ústavní soud proto ústavní stížnost co do okruhu stěžovatelů posuzoval toliko jako návrh stěžovatelky (srov. obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 787/23 ze dne 15. 8. 2023 či sp. zn. IV. ÚS 2473/24 ze dne 9. 10. 2024).

5. Ústavní soud se dále zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro věcné posouzení ústavní stížnosti, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Mezi takové prostředky patří rovněž žaloba pro zmatečnost (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008). Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání.

7. V projednávané věci krajský soud odmítl odvolání stěžovatelky podle § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané osobou k tomu neoprávněnou. Proti takovému rozhodnutí je před podáním ústavní stížnosti třeba vyčerpat žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Z ústavní stížnosti ani jejích příloh však nevyplývá, že by stěžovatelka tento mimořádný opravný prostředek využila. Za této procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná. Obdobnou procesní situací se Ústavní soud zabýval v usnesení sp. zn. III. ÚS 806/26 ze dne 2. 4. 2026, v němž odmítl jako nepřípustnou ústavní stížnost matky proti rozhodnutí o částečném zastavení exekuce vedené ve prospěch jejích nezletilých dětí a proti rozhodnutí, kterým bylo její odvolání odmítnuto proto, že děti v řízení zastupoval kolizní opatrovník.

8. Jiný závěr neplyne ani z usnesení sp. zn. II. ÚS 3795/25 ze dne 13. 1. 2026, kterým Ústavní soud odmítl dřívější ústavní stížnost téže stěžovatelky proti rozhodnutím o ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému v tomto exekučním řízení. Ústavní soud v něm s odkazem na stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25 ze dne 12. 11. 2025 zdůraznil subsidiaritu ústavní stížnosti a možnost následného ústavního přezkumu spojil s předchozím vyčerpáním všech dostupných prostředků ochrany práv. Jestliže stěžovatelka následně sama podala proti usnesení městského soudu odvolání a nyní napadá rozhodnutí krajského soudu, podle něhož k podání odvolání nebyla oprávněna, musí nejprve využít procesní prostředek, který právní řád k přezkumu takového rozhodnutí poskytuje - tím je právě žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

9. Bude-li řízení o žalobě pro zmatečnost pro stěžovatelku neúspěšné, může následně podat ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v tomto řízení a současně - za splnění ostatních procesních předpokladů - rovněž proti rozhodnutím napadeným nynější ústavní stížností (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 806/26, bod 11).

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Vzhledem k tomuto závěru nebylo třeba ustanovovat nezletilému vedlejšímu účastníkovi opatrovníka, neboť jeho ustanovení by nemohlo důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti nijak ovlivnit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 929/24 ze dne 23. 4. 2024, bod 7).

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2026 Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj