II.ÚS 21/94
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zrušení rozhodnutí soudu nejvyššího a § 40 zákona o dědickém právu, protože návrh neobsahoval konkrétní ústavní právo, jehož porušení bylo tvrzeno. Soud upozornil, že podatelé musí uvést, které základní právo nebo svoboda bylo narušeno, a to podle čl. 10 Ústavy. Navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, přičemž soud nemá povinnost jmenovat advokáta z úředního povolání. Dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. bylo návrh odmítnuto z důvodu neodstranění vad v lhůtě.
Rubrum
Sp. zn. II. ÚS 21/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele F. M., o návrhu došlém Ústavnímu soudu dne 2. 2. 1994, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
: Navrhovatel se ve svém podání, došlém Ústavnímu soudu dne. 2. 2. 1994, domáhal zrušení rozhodnutí SN sp. zn. 6D 264/73, neboť postupem SN je poškozen při nabývání dědictví pozemků násilně odebraných k užívání socialistickými organizacemi v době nesvobody. Současně navrhl zrušení § 40 z. č. 95/1963 Sb.. Ústavní soud vyrozuměl navrhovatele ohledně vad jeho podání přípisem, který mu byl doručen oproti podpisu dne 7. 2. 1994, a poskytl mu do 25. 2. 1994 lhůtu k odstranění vad návrhu. Přípisem ze dne 3. 2. 1994 navrhovatel požádal, aby mu bylo prominuto zastoupení advokátem, které si jako důchodce z finančních důvodů nemůže dovolit. Ústavní soud po marném uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu znovu přezkoumal návrh navrhovatele včetně přípisu ze dne 3. 2. 1994 a dospěl k závěru, že návrh nadále nemá náležitosti podle z. č. 182/1993 Sb., neboť v něm není uvedeno, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy byly porušeny, navíc navrhovatel není dosud zastoupen advokátem. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle § 43 odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb. odmítnout, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že z. č. 182/1993 Sb. nemá ustanovení, na základě kterých by bylo lze ustanovit účastníku řízení advokáta z úřední povinnosti a navíc bezplatného, má však ustanovení § 83 z. č. 182/1993 Sb., které stanoví, že odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů, spojených se zastoupením a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele, podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. V Brně dne 15. 3. 1994 JUDr. Iva Brožová soudkyně Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.