II.ÚS 2139/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky K. L., zastoupené Mgr. Šimonem Machem, advokátem, sídlem Na Dědinách 756/14, Praha 4, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 25. 5. 2026, č. j. 0 ZT 75/2026-13, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že policejní orgán Policie ČR, OŘ Praha III, SKPV (dále jen "policejní orgán"), usnesením č. j. KRPA-264072-58/TČ-2025-001371 ze dne 19. 2. 2026 dle § 159a odst. 2 trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu odložil podezření ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku spáchaném, v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý O. S. Stěžovatelka ve věci vystupuje v procesním postavení poškozené.

3. Stěžovatelka napadla usnesení policejního orgánu o odložení věci stížností, o níž bylo rozhodnuto nyní napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") tak, že byla podle § 148 odst.1 písm. c) trestního řádu zamítnuta, neboť nebyla shledána důvodnou.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá porušení práva na účinný přezkum rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Obvodní státní zastupitelství nevypořádalo stěžovatelčiny námitky a toliko se omezilo na konstatování, že trestní stíhání je nepřípustné vzhledem ke smrti podezřelého. Přezkum byl dle stěžovatelky zcela nedbalý a napadené usnesení obsahuje soubor vzájemně souvisejících nesprávností (např. zaměněné číslo jednací či datum vydání napadeného usnesení policejního orgánu). Nyní napadené usnesení zároveň nepřesně reprodukuje obsah stížnosti proti usnesení policejního orgánu. Na podstatné námitky nebylo věcně reagováno. Uvedená pochybení zakládají důvod pochybovat o tom, že státní zástupce provedl řádný přezkum napadeného usnesení policejního orgánu. Stěžovatelka uvádí, že napadené usnesení obvodního státního zastupitelství je nepřezkoumatelné a z tohoto důvodu musí být zrušeno.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V této souvislosti zjistil, že stěžovatelka podala ústavní stížnost trpící formálním nedostatkem, který zakládá důvod odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

7. Vyčerpá-li stěžovatel všechny procesní prostředky, Ústavní soud svým rozhodnutím zasahuje (shledal-li k tomu právem stanovené předpoklady) zejména proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 a 6 zákona o Ústavním soudu), a tím efektivně usměrňuje možné excesy orgánů veřejné moci v oblasti základních práv a svobod. V opačném případě by požadavek vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ztrácel v podstatné míře rozumný smysl.

8. V nyní posuzované věci se stěžovatelka jako poškozená domáhá přezkumu usnesení obvodního státního zastupitelství, které zamítlo její stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci. Stěžovatelka v bodě I. své ústavní stížnosti správně odkazuje na usnesení pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/26, z něhož dle jejího názoru vyplývá závěr, že dohled podle zákona o státním zastupitelství není tzv. účinným prostředkem nápravy, a tudíž jej nevyužila a ústavní stížností napadla přímo usnesení obvodního státního zastupitelství.

9. Tento stěžovatelčin právní závěr je však nesprávný. Předmětným usnesením pléna bylo postaveno najisto, že dohled není tzv. účinným prostředkem nápravy ve vztahu k obviněným, kteří napadají usnesení o zahájení trestního stíhání stížností, přičemž výsledné (zamítavé) usnesení státního zástupce je způsobilé k napadení ústavní stížností. V těchto případech není ústavní stížnost podmíněna využitím dohledu vyššího státního zastupitelství. U poškozených je však situace zcela odlišná. Jak vyplývá z bodu 55 předmětného usnesení pléna, u poškozených, kteří uplatňují svá ústavně zaručená práva na účinné vyšetřování za situace, kdy policejní orgán vůbec nezahájil úkony trestního řízení, či po jejich zahájení věc odložil podle § 159a trestního řádu, podnět k dohledu je účinným prostředkem ochrany, neboť tam dohledovému státnímu zástupci nestojí v cestě žádné rozhodnutí, které vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté.

10. Stěžovatelka z tohoto důvodu podává svou ústavní stížnost předčasně, a proto Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti jako nepřípustné.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. srpna 2026 Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj