II.ÚS 2157/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti E., zastoupené JUDr. Petrem Svobodou, advokátem, sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1 - Nové Město, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. dubna 2026 sp. zn. 50 Nt 5003/2026, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 12 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že napadeným příkazem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") byla na návrh příslušné státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni (dále jen "krajské státní zastupitelství") podle § 83a odstavec 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, a to kancelářských prostor užívaných stěžovatelkou, nacházejících se v objektu obchodní společnosti G.

3. Z napadeného příkazu vyplývá, že krajské státní zastupitelství obdrželo dne 17. 12. 2025 žádost Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny o právní pomoc, jejímž předmětem byla žádost o provedení prohlídky předmětných kancelářských prostor užívaných stěžovatelkou s tím, že na území dožadujícího státu je v dané věci vedeno trestní řízení pro trestný čin zpronevěry, plýtvání majetkem nebo jeho přisvojení zneužitím služebního postavení podle článku 5 § 191 trestního zákoníku Ukrajiny. Vyšetřování je vedeno pro podezření ze zneužití finančních prostředků společnosti P. nákupem zařízení za nadsazené ceny, kdy (zkráceně uvedeno) podle dosavadních zjištění zástupci společnosti P. za účasti zástupců společnosti N. a dalších fyzických a právnických osob zpronevěřili a zmocnili se finančních prostředků společnosti P. ve výši 186 276 477,96 UAH (ekvivalent 4 799 443,42 EUR), přičemž v průběhu řízení byly zjištěny skutečnosti potvrzující vazby mezi obchodní společností N. stěžovatelkou, potažmo fyzickými osobami P. E. a V. M. I.

4. Soudkyně okresního soudu dospěla na základě učiněných zjištění k závěru, že je dostatečně podloženo, že předmětné kancelářské prostory jsou užívány stěžovatelkou a že v daném objektu a prostorách se mohou nacházet důkazy související a vyšetřovanou trestnou činností, jejichž výčet je v příkazu specifikován. Soudkyně zdůraznila, že požadovaným úkonem je možno zajistit důkazy potřebné k řádnému objasnění příslušné trestné činnosti, přičemž tohoto účelu nelze dosáhnout jinak než vstupem do prostor užívaných stěžovatelkou jako kancelářské prostory, a to za účelem zajištění věcí k důkazu. Současně dodala, že vytýkané jednání, pro které je vedeno na Ukrajině trestní řízení, je nepochybně jednáním oboustranně trestným, když na území České republiky by toto jednání mohlo být právně kvalifikováno nejméně jako zločin podvodu podle § 209 odstavec 1, odstavec 3 písmeno, c), odstavec 4 písmeno a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a že z tohoto důvodu je možné na území České republiky žádost o právní pomoc vykonat a požadovanou prohlídku provést, když nejsou dány zákonné překážky uvedené v § 54 odstavec 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že podle jejího mínění provedení prohlídky nebylo ve vztahu ke sledovanému účelu nezbytné ani přiměřené a že orgány činné v trestním řízení měly k dispozici méně invazivní postupy, které by do jejích práv zasáhly mírněji, aniž by tím byl zmařen účel trestního řízení. Poukazuje na to, že před provedením daného zásahu se na ni orgány činné v trestním řízení neobrátily s žádostí o součinnost podle § 8 odst. 1 trestního řádu a neměla tak možnost vydat věci dobrovolně. Příkaz podle ní neindividualizuje, jaké konkrétní její jednání mělo být součástí ukrajinského skutku, nevyplývá z něj konkrétní okruh věcí, které měly být zajištěny, a neuvádí ani, že šlo o úkon neodkladný a neopakovatelný. Má za to, že orgány činné v trestním řízení měly při posuzování přiměřenosti zásahu přihlédnout rovněž k povaze její podnikatelské činnosti, neboť nakládá s informacemi, dokumentací a technologickými podklady, které mohou mít obchodně a bezpečnostně citlivý charakter a mohou zahrnovat know-how vztahující se k jaderné energetice, strategickému těžkému průmyslu České republiky a ostatních států Evropské unie či zbrojním technologiím. Nakládání s takovými informacemi je v celé Evropské unii striktně omezeno příslušnou legislativou a jejich vyzrazení ukrajinské straně by bylo velmi vážným bezpečnostním incidentem.

6. Součástí ústavní stížnosti je návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření podle § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, aby policejní orgán nepokračoval v zásahu spočívajícím v předání nebo zpřístupnění všech při prohlídce zajištěných listin (včetně jejich kopií, datových obrazů nebo informací z jejich obsahu) orgánům cizího státu nebo jiným osobám mimo území České republiky.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů (resp. orgánů činných v trestním řízení), která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatelky, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatelky.

9. Prohlídka jiných prostor a pozemků tvoří pouze jeden z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád. Její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního, přísluší především orgánům činným v trestním řízení, resp. obecným soudům. Ústavní soud může v případě domovní prohlídky kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.

10. Z napadeného příkazu je patrné, že jej vydal věcně příslušný orgán v rámci své pravomoci (čl. 2 odst. 2 Listiny) poté, co se seznámil s podstatnými informacemi z připojeného spisového materiálu. Vyplývá z něj, jaké prostory mají být prohlídce podrobeny a za jakým účelem byla nařizována. Je v něm též popsána činnost, která je prověřována, a nechybí ani zjištění, z nichž uvedené podezření vyplývá. Spojitost prohledávaných prostor s prověřovanou trestnou činností i možný výskyt hledaných podkladů z příkazů vyplývá. Ač je třeba přisvědčit stěžovatelce v tom, že v příkazu není výslovně vysvětleno splnění podmínky neodkladnosti či neopakovatelnosti, podstatné je, že důvody neodkladnosti a neopakovatelnosti jsou z obsahu příkazu seznatelné (viz především podezření podložené konkrétními zjištěními, že v kancelářských prostorách stěžovatelky se mohou nacházet dokumenty a věci nutné pro další objasnění věci).

11. Ústavní soud zastává názor, že byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která sama o sobě zpravidla dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí jako protiústavních. Je-li neodkladnost či neopakovatelnost provedené prohlídky zřejmá ze spisového materiálu a z okolností případu, a je tak v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup, není absence výslovného označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný pochybením dosahujícím ústavněprávní intenzity [viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přistupuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení (viz např. usnesení ze dne 14. 3. 2023 sp. zn. III. ÚS 201/23).

12. Interpretací napadeného příkazu lze dovodit, že zajištění věcí je třeba provést neodkladně, neboť pro stěžovatelku by případně nepředstavovalo zásadní problém takové věci zničit či odstranit. Obavu ze zničení či ztráty důkazů ostatně deklaruje i protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 27. 5. 2026, ze kterého výslovně vyplývá, že prohlídka byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť hrozí možnost likvidace věcí důležitých pro trestní řízení, které se mohou nacházet v předmětných prostorách užívaných stěžovatelkou.

13. Domovní prohlídku tedy v daném případě lze z materiálního hlediska skutečně posuzovat jako neodkladný úkon, přičemž okolnost, že takto nebyla výslovně označena v napadeném příkazu k domovní prohlídce, lze sice hodnotit jako pochybení soudkyně okresního soudu, které však nedosahuje ústavněprávní intenzity a nezakládá tedy důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.

14. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že v napadeném příkazu nejsou konkrétně specifikovány věci, po kterých mělo být při domovní prohlídce pátráno a které měly být zajištěny. V příkazu se uvádí, že v daném objektu a prostorách se nacházejí, respektive mohou nacházet důkazy související s popsanou trestnou činností, a to účetnictví, účetní doklady, faktury, dodací listy, objednávkové a smluvní dokumenty a další dokumenty, poznámky, počítače, mobilní komunikační prostředky, výpisy z bankovních účtů či jiná korespondence s bankovními institucemi, obsahující informace například o bezhotovostních transakcích, zůstatcích na bankovních účtech a dalších peněžních službách bank, o obchodech uzavíraných mezi bankovní institucí a klientem, doklady k bankovním bezpečnostním schránkám, dokumenty k přijetí a převodu hotovostí, a to jak v listinné podobě, tak i v elektronické formě na elektronických nosičích informací, optická média a v neposlední řadě elektronická média na bázi USB flash pamětí, USB flash disků, paměťových karet, SDD, e-mailová korespondence či korespondence uskutečněná prostřednictvím dalších komunikačních platforem typu WhatsApp, Viber, Skype, Windows Live Messenger, Google Talk, Yahoo Messenger nebo ICQ, jakož i hardware a software potřebné pro zabezpečení, čtení nebo vyhodnocování dat, datová úložiště, cloudová úložiště, přihlašovací údaje do elektronických médií či médií k elektronické komunikaci sloužící k ověření identity a ochraně dat, dále pak hotovosti, případně další věci sloužící k trestné činnosti či z trestné činnosti vzešlé.

15. Byť jde o široké vymezení věcí, z logiky věci plyne, že v příkazu k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor a pozemků nemusí být konkrétně přesně specifikovány všechny věci důležité pro trestní řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízeném protokolu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů, jak orgány činné v trestním řízení v dané věci správně učinily (srov. např. usnesení ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. IV. ÚS 1307/15).

16. Z protokolu o provedení prohlídky rovněž plyne, že nebyl opomenut ani předchozí výslech jediného současného jednatele stěžovatelky V. M. I. podle § 84 trestního řádu, který sám žádné věci nevydal, byť při výslechu uvedl, že je ochoten všechny zájmové věci vydat, nicméně vzhledem k tomu, že neví, kde konkrétně se mohou v těchto prostorách nacházet a vlastně jaké všechny věci se zde nachází, tak je "srozuměn s tím, že policejní orgán za účelem zajištění těchto věcí provede prohlídku jednotlivých kanceláří a dalších přináležejících prostor a že tyto věci budou ze strany policejního orgánu odňaty".

17. Ústavní soud neshledal v postupu okresního soudu při vydání napadeného příkazu žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny.

18. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

19. Akcesorický návrh na vydání předběžného opatření sdílí osud podané ústavní stížnosti, proto při jejím odmítnutí v krátké době po jejím podání nebylo nutno zvláštním výrokem usnesení o odmítnutí tohoto návrhu rozhodovat.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu