II.ÚS 2174/10
V PLATNOSTI- VS Praha 3 Ko 26/2010
- ÚS II.ÚS 2174/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou, protože stěžovatel nepředložil všechny dostupné procesní prostředky. Návrh byl považován za předčasný, protože bylo možné podat žalobu pro zmatečnost proti odmítnutí odvolání. Soud se nezabýval věcnou stránkou stížnosti, protože podání neodpovídalo podmínkám přípustnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Rozhodnutí bylo vyhlášeno bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. Č., zastoupeného Mgr. Jiřím Kafkou, advokátem se sídlem Liberec, Pražská 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2010 ve věci sp. zn. 3 Ko 26/2010, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým měla být porušena jeho základní práva garantovaná v ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně tím mělo být porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Napadeným usnesením vrchního soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2010 ve věci sp. zn. 77 K 48/2005. Dle ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu je přitom možno podat žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto odvolání (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 1817, 1818). Podává-li proto stěžovatel ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí vrchního soudu, jedná se zjevně o ústavní stížnost předčasnou, a proto o podání ve smyslu zákona o Ústavním soudu nepřípustné. Je přitom třeba připomenout, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti, jímž stěžovatel sám vymezuje předmět řízení, pročež z jeho rámce nemůže v duchu zásady iudex ne eat ultra petita partium jakkoli vybočit. Pouze pro úplnost Ústavní soud dodává, že ve stěžovatelem odkazovaném nálezu ve věci sp. zn. II. ÚS 1816/08 byla procesní situace stěžovatele odlišná od procesní situace v projednávané věci (ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti ČR - KS v Brně na zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů správce konkursní podstaty, uvedené ve výroku rozhodnutí rušícího konkurs). Vzhledem k výše uvedenému nezbylo než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. srpna 2010 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.