II.ÚS 2207/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Miroslava Jiráka, advokáta, sídlem Saskova 1961, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 10 To 167/2026-1169 ze dne 23. června 2026 ve znění opravného usnesení č. j. 10 To 167/2026-1175 ze dne 23. července 2026, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel vystupoval v posuzované věci v trestním řízení jako ustanovený obhájce obviněného. Usnesením Okresního soudu v Kladně č. j. 6 T 92/2025-1138 ze dne 11. května 2026 mu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 132 819 Kč, odměna ve výši 9 002,68 Kč mu nebyla přiznána.

3. Proti uvedenému usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, na základě které Krajský soud v Praze usnesení okresního soudu napadeným usnesením (ve znění opravného usnesení) zrušil a nově stanovil výši odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 134 211 Kč.

4. Stěžovatel brojí proti tomu, že mu krajský soud v souvislosti s jeho přítomností (resp. přítomností jeho advokátního koncipienta) u plánovaného výslechu spoluobviněného N. přiznal pouze náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, neboť tento spoluobviněný nakonec kvůli zdravotním obtížím nebyl vyslechnut. Tvrdí, že uvedený procesní úkon proběhl, byť kvůli odmítnutí spoluobviněného vypovídat trval jen krátkou dobu, byla u něj přítomna policejní komisařka a dva obhájci a existuje o něm protokol. Namítá, že účast na tomto úkonu nemohla být předem neúčelná, neboť nemohl vědět, zda obviněný bude nebo nebude vypovídat, a navíc i v této situaci má přítomnost obhájce u výslechu smysl, mj. kvůli ověření, že na vyslýchaného nebude činěn nátlak. Nepřiznání odměny za přítomnost u tohoto procesního úkonu považuje za nespravedlivé vzhledem k obhájcům, kteří se na výslech připravují a dostaví se k němu.

5. Stěžovatel dále namítá, že u pěti úkonů právní služby doložil vyúčtování cestovních náhrad, v nichž byla uvedena spotřeba použitého automobilu v hodnotě 10,5 l/l00 km, doložená osvědčením registraci vozidla, avšak soudy bez jakéhokoli zdůvodnění vycházely ze spotřeby 8 l/100 km. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 338/2024-41 ze dne 27. února 2026, z něhož má podle něj vyplývat, že rozhodný je vždy údaj uvedený v technickém průkazu. Obecným soudům též vytýká, že při stanovení výše náhrady cestovného vycházely z jiné kategorie použitého paliva, když namísto ceny za 1 litr skutečně použitého paliva, tj. benzínu s oktanovým číslem 98 (tj. 40,50 Kč/l), použily při výpočtu cenu za 1 litr benzínu s oktanovým číslem 95 (tj. 35,80 Kč/l). V této souvislosti uvádí, že pro jeho automobil je doporučen právě benzín s oktanovým číslem 98.

6. Ústavní stížnost je přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel je advokátem, tudíž podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. října 2015 nemá povinnost být právně zastoupen jiným advokátem, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

7. Ústavní soud připomíná, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe se za zjevně neopodstatněné považují věci tzv. bagatelní, neboť není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v tomto směru vymezil. Brání-li občanský soudní řád podání dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč, jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedené neplatí v případech, v nichž jsou přítomny mimořádné okolnosti (například přesah vlastního zájmu stěžovatele), které ji v ústavní rovině činí významnou [například nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20 ze dne 6. dubna 2021]. Tak tomu však v posuzované věci není.

8. Krajský soud přiznal stěžovateli oproti jeho požadavku méně o 7 610 Kč (5,4 %). Jde tedy bez jakýchkoli pochyb o věc tzv. bagatelní, a to nejen při hranici stanovené podle přípustnosti dovolání, ale dokonce i odvolání (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu), neboť nedosahuje ani 10 000 Kč. Již proto je stížnost zjevně neopodstatněná, proto jen ve stručnosti k uplatněným námitkám.

9. Aplikoval-li soud na situaci, kdy se se výslech spoluobviněného neuskutečnil, ač se k němu stěžovatel (jeho koncipient) dostavil (a připravoval se na něj) ustanovení advokátního tarifu v části upravující náhradu za promeškaný čas, není v tom nejen nic neústavního, ale ani nelogického. Naopak aplikované ustanovení je přiléhavé situaci. Podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn; bylo-li jednání odročeno nebo se nekonalo z důvodů spočívajících na straně klienta advokáta a byly-li tyto důvody advokátovi známy nejméně dva dny před termínem jednání, náleží mu náhrada ve výši jedné čtvrtiny mimosmluvní odměny. Jinak řečeno, i když advokát právní službu při úkonu (jednání) neposkytne, protože věc nebyla projednána, zde nedošlo na výslech, advokátní tarif zohledňuje fakt, že se advokát na projednání věci (zbytečně) připravoval a (vstřícně) mu nahrazuje promeškaný čas tím strávený částkou rovnou polovině odměny. Náhrada za případně promeškaný čas strávený na cestě se poskytuje vedle toho.

10. Pokud jde o cestovní výdaje spojené s použitím vozidla, sám stěžovatel odkazuje na existenci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které řeší situaci způsobem, který sám považuje za správný. Pokud snad v konkrétním jednotlivém případu postupoval soud jinak, a nevycházel z údajů v technickém průkazu a průměrnou spotřebu určil nahodile, respektive vyšel z nesprávné pohonné hmoty, nemůže jít o věc mimořádného významu, která by z věci činila věc ústavně významnou.

11. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 12. srpna 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu