II.ÚS 2260/09
V PLATNOSTI- MS Praha 68 Co 277/2009-64
- ÚS II.ÚS 2260/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv. Podání žaloby pro zmatečnost bylo posledním příslušným prostředkem, který musel být vyčerpán. Soud se nezabýval výsledkem žaloby pro zmatečnost, protože její rozhodnutí ještě nebylo vyhlášeno. Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny efektivní prostředky ochrany práva.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze, Nad Štolou 18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009 č. j. 68 Co 277/2009-64, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 8. 2009, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 2. 2009 č. j. 14 Nc 10811/2008-52, jímž byla nařízena exekuce vyklizením příslušného bytu stěžovatele. Tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces plynoucí z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti rozhodnutí o nařízení exekuce soudem prvého stupně podal včasné odvolání, které však bylo odvolacím soudem odmítnuto pro nedostatek tvrzení rozhodných pro nařízení exekuce s tím, že stěžovatel své blanketní odvolaní vůbec neodůvodnil. Stěžovatel v této souvislosti namítal, že soud nesplnil svoji povinnost vyzvat účastníka k doplnění odvolání ve stanovené lhůtě dle § 205 a § 43 odst. 2 o. s. ř. a neupozornil stěžovatele na následky nesplnění této výzvy a odňal tak stěžovateli možnost jednat před odvolacím soudem. Stěžovatel přesto odůvodnění odvolání, které mělo veškeré zákonné náležitosti, dne 26. 6. 2009 do podatelny Městského soudu v Praze podal. Jak stěžovatel dovodil, vzhledem k nedostatku úpravy v exekučním řádu ohledně možnosti podání žaloby pro zmatečnost a absenci příslušné judikatury, nelze vyloučit, že žaloba pro zmatečnost je v daném případě nepřípustná, a proto mu nezbylo než podat ústavní stížnost. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, který si k projednání ústavní stížnosti vyžádal, stěžovatel dne 14. 8. 2009 podal s odkazem na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu, § 254 odst. 2 a § 229 odst. 4 o. s. ř. ve věci včasnou žalobu pro zmatečnost, v níž namítá, že mu byla postupem soudů odňata možnost hájit svá práva před odvolacím soudem. Dne 9. 9. 2009 k návrhu stěžovatele dále Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením č. j. 14 Nc 10811/2008-83 odložil vykonatelnost nařízené exekuce do pravomocného rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost vedené u Městského soudu v Praze. O žalobě pro zmatečnost do rozhodnutí o projednávané stížnosti nebylo dosud rozhodnuto. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, s výjimkou výše uvedenou a vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (sebeomezení) Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Především obecným soudům je totiž adresován imperativ formulovaný v čl. 4 Ústavy, kdy ochrana ústavnosti v demokratickém právním státě není a nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost takto představuje prostředek ultima ratio (nález sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, nález č. 111), tj. je nástrojem ochrany základních práv nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (tedy až na zákonem stanovené výjimky). V posuzovaném případě Ústavní soud rozhoduje o podané ústavní stížnosti za situace, kdy byla podána souběžně žaloba pro zmatečnost. Ze shora uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť posledním prostředkem k ochraně práva je podaná žaloba pro zmatečnost, resp. rozhodnutí o této žalobě, přípustné § 229 odst. 4 o. s. ř. (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08, usnesení ze dne 15. ledna III. ÚS 2166/07, usnesení ze dne 16. 6. 2009 II. ÚS 1470/09 a další in http://nalus.usoud.cz). Zároveň Ústavní soud neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele a stěžovatelem nebylo tvrzeno ani nebylo Ústavním soudem shledáno, že by v řízení o žalobě pro zmatečnost docházelo ke značným průtahům [ § 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu]. Z uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. V Brně dne 20. října 2009 Stanislav Balík soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.