II.ÚS 2301/12
V PLATNOSTI- KS Praha 50 A 3/2012-28
- ÚS II.ÚS 2301/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky. Kasační stížnost byla přípustná, protože novela soudního řádu správního umožnila její podání ve věcech místního referenda. Rozhodnutí krajského soudu bylo vydáno po účinnosti nového zákona, takže stížnost mohla být podána. Soud nepřijal výjimku podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného Mgr. Petrem Janečkem, advokátem, se sídlem v Kladně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2012, č. j. 50 A 3/2012-28, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení, jímž Krajský soud v Praze zamítl jeho návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu. Stěžovatel tvrdí, že konáním místního referenda o otázkách týkajících se vybudování výsypek a povolení těžby vyhrazeného nerostu v označené lokalitě bylo porušeno jeho právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud jeho právům neposkytl patřičnou ochranu, když rozhodl nezákonně a nesprávně se odvolával na judikaturu, včetně judikatury Ústavního soudu, která je pro danou věc nepoužitelná. Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Napadené usnesení obsahuje poučení, že proti němu lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že toto poučení je dle jeho názoru nesprávné, neboť podle § 104 odst. 1 soudního řádu správního je nepřípustná kasační stížnost ve volebních věcech a současně nelze dohledat žádná použitelná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Ústavní stížnost proto považuje za podanou proti poslednímu procesnímu prostředku, který mohl k ochraně svých práv využít. Ústavní soud však dospěl k závěru opačnému. Podle ustanovení § 102 soudního řádu správního je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí, kasační stížnost. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li v zákoně stanoveno jinak. Podle § 104 odst. 1 soudního řádu správního, ve znění účinném do 31. 12. 2011, byla kasační stížnost nepřípustná ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda. Novela soudního řádu správního, provedená zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vypustila s účinností od 1. 1. 2012 výluku kasační stížnosti v případě referend, takže předmětný § 104 odst. 1 zní nyní tak, že kasační stížnost ve věcech volebních je nepřípustná. Důvodová zpráva k příslušnému bodu novely říká, že se "nově připouští kasační stížnost ve věcech místního a krajského referenda, a to proto, že v této agendě není přezkoumání rozhodnutí krajského soudu z povahy věci nevhodné, a protože praxe zde ukazuje zvýšenou potřebu sjednocování judikatury i v této oblasti." Podle přechodných ustanovení (část první, čl. II, bod 11 zákona č. 303/2011 Sb.) lze kasační stížnost podat pouze proti těm rozhodnutím krajských soudů ve věcech místního a krajského referenda, která byla vydána v řízeních zahájených po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Jak vyplývá z kopie napadeného usnesení, bylo řízení o stěžovatelově návrhu zahájeno dnem 20. 3. 2012, kdy byl jeho návrh doručen krajskému soudu. Na věc se tedy použije soudní řád správní ve znění novely č. 303/2011 Sb. a podle toho stěžovatel kasační stížnost podat mohl. Ústavní stížnost je z výše uvedených důvodů nepřípustná. Ústavní soud k tomu dodává, že neshledal důvody pro postup podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť zde uvedené předpoklady pro výjimku z podmínek uvedených v prvém odstavci uvedeného ustanovení naplněny nejsou. Ústavní stížnost tedy byla jako nepřípustný návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. července 2012 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.