II.ÚS 2364/12
V PLATNOSTI- NSS 2 As 42/2012-12
- ÚS II.ÚS 2364/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, což je podmínka uvedená v zákoně o Ústavním soudu. Soud uznal, že stěžovatel byl opakovaně informován o povinnosti právního zastoupení, a to i v minulých řízeních. I přes opakované poučení nebyla splněna formální podmínka pro podání ústavní stížnosti. Rozhodnutí bylo vydáno mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. dubna 2012 sp. zn. 2 As 42/2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 25. června 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. dubna 2012 (2 As 42/2012-12), jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2011 (5 A 37/ 2011-44). V uvedeném řízení nebylo vyhověno návrhu stěžovatele, aby soud zrušil rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel namítal, že sedmidenní lhůta, kterou mu soud stanovil pro splnění poplatkové povinnosti, je nepřiměřeně krátká, stěžovatel namítal, že je osoba v hmotné nouzi a mělo by mu být umožněno zaplatit soudní poplatek ve lhůtě dvou let. Vyslovil přesvědčení, že doručením jeho žádosti byl přerušen běh lhůty k zaplacení soudního poplatku. Dle obšírného tvrzení stěžovatele v předchozím řízení byla porušena jeho ústavně garantovaná práva, proto navrhl, aby Ústavní soud jeho návrhu vyhověl. Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka dle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem). Dle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu k ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který stěžovatel vyčerpal. Jak přitom vyplývá z desítek řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal (od roku 2009 jde asi o 200 podání), takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele sp. zn. I. ÚS 257/09, IV. ÚS 424/09, II. ÚS 289/11, I. ÚS 783/12). Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. července 2012 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.